Je ovšem třeba říci, že snaha o založení biskupství v západních Čechách má svou delší historii. První byl pokus krále Václava IV. založit diecézi se sídlem v Kladrubech u Stříbra. Bylo to někdy v roce 1392-93. Spor Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna se stále přiostřoval a král, ve snaze oslabit Jenštejnovo postavení, se rozhodl založit v západních Čechách nové biskupství a podřídit je papežovi v Avignonu, neboť jako Lucemburk měl k Avignonu blízko. Byla to velmi náročná doba dvou papežů, v Římě a v Avignonu, a arcibiskup Jenštejn uznával pravého papeže v Římě a jemu podřizoval jurisdikci pražského arcibiskupství a celé provincie. Založení biskupství v západních Čechách podle představ Václava IV. by znamenalo přenesení papežského rozkolu na území Čech, což nechtěl arcibiskup Jenštejn připustit.
K založení biskupství bylo třeba také hmotného zabezpečení. To hodlal král získat tím, že do Kladrubského opatství, kde umíral stařičký opat, chtěl dosadit jako opata některého ze svých přátel, kteří byli v opozici proti arcibiskupu Jenštejnovi, a potom ho chtěl nechat avignonským papežem jmenovat biskupem se sídlem v Kladrubech. Opat zemřel a mniši, dříve než se to dozvěděl král, si zvolili opata nového a Jan Nepomucký, generální vikář arcibiskupa Jenštejna, tuto volbu potvrdil, takže byla právoplatná. Tím ovšem přetekla číše hněvu a nenávisti krále vůči arcibiskupu Jenštejnovi a jeho spolupracovníkům. Pokus o usmíření ze strany arcibiskupa tragicky ztroskotal a měl za následek mučednickou smrt svatého Jana Nepomuckého a později i nucený odchod arcibiskupa Jenštejna z Čech. Neúspěchem tak skončil i Václavův pokus o zřízení biskupství v západních Čechách.
DALŠÍ POKUSY O ZALOŽENÍ PLZEŇSKÉ DIECÉZEV roce 1629 pražský arcibiskup kardinál Harrach usiloval zřídit v Čechách některá biskupství. V úvahu připadala i Plzeň. Městská rada však zřízení biskupství odmítla.
V roce 1653 císař Ferdinand III. doporučil zřízení biskupství v Plzni. Městská rada jeho návrh odmítla s odvoláním na zlatou bulu císaře Ferdinanda II., která potvrdila její právo spravovat město bez jakéhokoliv cizího dohledu. Rada namítala, že biskupství v Plzni není třeba, protože město je církvi věrné a arciděkan užívá biskupských odznaků a některých biskupských pravomocí. Obdržel je v roce 1534 od papežského nuncia. Byla to významná pocta, protože v té době bylo pražské arcibiskupství neobsazeno a litomyšlské v husitských válkách zaniklo.
Ještě jedna neúspěšná snaha o založení biskupství v západních Čechách, tentokrát v Klatovech, se datuje do 17. století.
Nakonec k založení biskupství v západních Čechách došlo, po několika neúspěšných pokusech během historie, až v roce 1993. Důvodem k jeho založení byla kratší a lepší dostupnost Plzně jakožto centra nové diecéze, než původních center Prahy a Českých Budějovic. Nová diecéze totiž vznikla ze západních částí Arcidiecéze pražské a Diecéze českobudějovické. Připadla k ní také malá část Diecéze litoměřické. Ostatně je patrné, že východní, severní a jižní Čechy jsou pokryté Diecézemi královéhradeckou, litoměřickou a českobudějovickou, pouze pokrytí západních Čech chybělo a založením Diecéze plzeňské bylo uskutečněno.
O zřízení nové diecéze se začalo mluvit na zasedáních biskupské konference brzy po roce 1990. Bylo to především z iniciativy pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka a se souhlasem biskupa českobudějovického Mons. ThDr. Antonína Lišky CSsR a litoměřického biskupa Mons. ThDr. Josefa Koukla. Příprava založení nového biskupství byla svěřena pražskému pomocnému biskupovi Mons. Františku Václavu Lobkowiczovi OPraem, který z předměstí Plzně, z Křimic, pocházel, v Plzni studoval, měl tam mnoho přátel a byl tam doma. To vše bylo důležité, aby se podařilo zajistit potřebné personální a materiální podmínky pro diecézi a její vedení a připravit i organizační záležitosti. Byl proto jmenován biskupským vikářem pro západní část pražské arcidiecéze, aby tak měl potřebné pravomoci. Jeho obětavým pomocníkem v Plzni byl laik, pastorační asistent ing. Josef Kaše.
Založení biskupství se stalo bulou papeže Jana Pavla II. “Pro Supremi Ecclesiae Pastoris munere” a prvním biskupem byl jmenován bulou Jana Pavla II. “Venerabili fratri” Mons. František Radkovský. Nová Diecéze plzeňská vznikla ke dni 31. května 1993, na svátek Navštívení Panny Marie.
K oficiálnímu převzetí diecéze pak došlo slavnostním způsobem při bohoslužbě v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni dne 10. července 1993. Bylo to za velké účasti biskupů, našich i zahraničních i mnoha oficiálních hostí.
Znak diecéze vznikl při jejím založením ve spolupráci prvního biskupa Mons. Františka Radkovského, historičky Prof. PhDr. Zdeňka Hledíková, CSc. a Mons. Karel Pilík.
Vycházeli ze skutečnosti, že diecéze vznikla v roce 600. výročí smrti sv. Jana Nepomuckého (1393-1993), jenž zabránil tomu, že se králi Václavu IV. nepodařilo založit před šesti stoletími v západních Čechách diecézi, kterou chtěl založit proti vůli arcibiskupa Jenštejna a proti jednotě církve. Chtěl ji totiž podřídit schizmatickému papeži v Avignonu a oslabit tak vliv pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.
Když pak v r. 1993 vznikla Diecéze plzeňská podle vůle církve a ve shodě s ní, byl proto zvolen znak podobný znaku Arcidiecéze pražské, jen místo jednoho břevna byly vloženy dvě paralelní, aby naznačil shodu a harmonii. Do spodní části bylo vloženo pět hvězd, symbolizujících sv. Jana Nepomuckého. Sestavení znaku se dá chápat i tak, že horní část připomíná sever plzeňské diecéze, zděděný pražskou arcidiecézí, a dolní část připomíná její jih, zděděný českobudějovickou diecézí, která je spojená s místem narození sv. Jana, s Nepomukem.
