„Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle“ (Ex 15,6) je motto letošního týdne modliteb za jednotu křesťanů, který připadá na období 18. – 25. ledna 2018.
Milé sestry, milí bratři v Kristu,
Týden modliteb za jednotu křesťanů nabízí několik příležitostí. Jednak – společně se modlit. Co může být silnějším výrazem víry a naděje, než společná modlitba těch, jejichž víra je společná, přestože se někdy ubírá různými cestami?
Smíme také vydávat svědectví pro lidi mimo církev, že toho jsme schopni a že tak činíme rádi. Že nejsme do sebe zahledění, naopak, že v úctě a respektu přijímáme jedni druhé.
A ještě – letošní texty připravili křesťané z Karibiku. To nás směruje ven, za hranice našich církví, za hranice našich států i za hranice Evropy.
Nejsme se svými problémy jediní na této planetě. Naše modlitby míří k nám, do naší situace roku 2018, a míří také k těm, kdo na tomto krásném světě žijí s námi, blízko i daleko.
Mgr. Daniel Ženatý, předseda ERC v ČR, a Mons. František Radkovský, delegát ČBK pro ekumenismus
Karibští křesťané náležející k nejrůznějším tradicím dnes spatřují působení Boží pravice ve zrušení otroctví. Tuto událost vnímají jako sjednocující okamžik a Boží spásný čin, který dává svobodu. Jako nejvhodnější téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů pro rok 2018 si proto vybrali píseň Mojžíše a Mirjam po vyjití z egyptského otroctví (Ex 15,1-21). Je to píseň vítězství nad útlakem. Stejné téma zpracovává i píseň „Boží pravice“, která vznikla během semináře Karibské konference církví v srpnu roku 1981, stala se jakousi hymnou ekumenického hnutí v tomto regionu a byla přeložena do řady jazyků.
Podobně jako Izraelité mohou i obyvatelé Karibiku zpívat svou píseň vítězství a svobody, a tato píseň je sjednocuje. Hrozí však, že problémy dnešní doby znovu zotročí lidské bytosti, stvořené k Božímu obrazu a podle Boží podoby, a znovu ohrozí jejich důstojnost. Lidská důstojnost je sice nezcizitelná, často ji ale zatemňuje jak osobní hřích, tak zlo obsažené v hříšných společenských strukturách. Společenským vztahům v našem padlém světě mnohdy schází spravedlnost a soucit, které by ctily lidskou důstojnost. Deformuje ji chudoba, násilí, nespravedlnost, drogová závislost a pornografie i bolest, smutek a úzkost, které to vše přináší.
Řada současných problémů je pouhým odkazem koloniální minulosti a obchodování s otroky. Zraněná kolektivní psýché se dnes projevuje ve společenských problémech, spojených s nízkou sebeúctou a násilím páchaným zločineckými gangy, s domácím násilím a s rozpadem rodinných vztahů. Přestože jde o odkaz minulosti, všechny tyto problémy ještě dále jitří současná realita, kterou mnozí označují za neokolonialismus. Za stávajících okolností se zdá téměř nemožné, aby se velká část zemí tohoto regionu dokázala vymanit z chudoby a dluhů. Na mnoha místech vedle toho v právním rámci zůstávají některé diskriminační prvky.
Boží pravice, která vyvedla lid z otroctví, dávala Izraelitům trvalou naději a odvahu, a totéž činí i v případě karibských křesťanů. Nejsou už oběťmi panujících okolností, ale jako svědectví o této společné naději spolupracují při službě všem lidem ve svém regionu, zejména těm, kdo jsou nejzranitelnější a nejvíce opomíjení. Slovy písně: „Bůh svou pravicí zúrodňuje náš svět, sází, sklízí lásku s nadějí.“ (z Programu Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2018)
