Katedrála sv. Bartoloměje a Plzeňská věž

Otevírací doba

O katedrále

Síťová klenba z druhé poloviny 15. století se klene ve výši 25 m. Kostel je vybaven mnohými uměleckými díly a je výmluvnou pokladnicí historie města. V roce 1993 bylo zřízeno plzeňské biskupství a prvním biskupem byl jmenován František Radkovský. Kostel sv. Bartoloměje se stal (z podnětu sv. Jana Pavla II.) katedrálou.

Starší hlavní oltář v čele presbytáře je novogotický a pořízen byl v roce 1883. Uprostřed je Plzeňská Madona, nad ní patron kostela sv. Bartoloměj. Ve spodní řadě jsou čtyři muži, evangelisté – sv. Jan, sv. Lukáš, sv. Matouš a sv. Marek.

Vedle sochy Panny Marie jsou sv. Jan Křtitel, sv. Václav, sv. Vít a sv. Jan. O patro výš vedle sv. Bartoloměje jsou sv. Petr z Alkantary, sv. Ludmila, sv. Anežka Římská a sv. Roch. U tohoto oltáře sloužili kněží bohoslužby zády k lidu až do roku 1964. Změna postoje kněze, který slouží mši k lidu čelem, vyvolala potřebu nového umístění oltáře.

Nový hlavní oltář byl zhotoven spolu s ambonem ze světlé žuly v roce 2006. Nová úprava byla doplněna porfyrovými lavicemi zvanými chórové. V kostele najdeme více oltářů, protože se dříve mohly sloužit bohoslužby jen v ranních hodinách a samostatně, přičemž při kostele působilo více kněží. Na konci 18. stol. bylo v kostele 33 oltářů, z nichž většina byla postupně odstraněna. Zbývající oltáře jsou dnes dokladem výtvarného bohatství kostela.

Vypodobnění příběhu ukřižování Ježíše Krista je zavěšeno ve vítězném oblouku. Je gotické, pochází z poloviny 15. století. Ve skupině s ním je vlevo matka Panna Maria, vpravo Jan, jeden z učedníků, a u kříže klečí sv. Máří Magdalena.

Nejvýznamnějším uměleckým dílem v kostele je kamenná gotická socha Panny Marie Plzeňské z doby kolem roku 1380, vytvořená v tzv. „krásném slohu“. Můžete ji spatřit uprostřed hlavního oltáře. V katedrále je mnoho vyobrazení svatých. Za zvláštní pozornost stojí gotická socha sv. Václava z doby po roce 1500, Panna Maria Bolestná ze stejné doby a např. i obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1678.

V boční pravé lodi katedrály se nachází Šternberská kaple, kterou postavil v 70. letech 15. století ve slohu pozdní gotiky Hans Spiess, jenž pro krále Vladislava II. přestavoval hrad Křivoklát. Poslední pohřeb Šternberků, konkrétně Bohunky Šternberkové z Lobkowicz, se zde konal v roce 1605. Od té doby kaple sloužila pro církevní obřady lidí na okraji společnosti, např. vězněných či jinak se provinivších.

V roce 1870 se zřítila část štítu kostela a probořila klenbu. Nová klenba s visutým svorníkem byla postavena na začátku 20. století Kamilem Hilbertem.

V kapli je secesní „Český oltář“ od Jana Kastnera, který na světové výstavě v Paříži v roce 1900 obdržel hlavní cenu v kategorii církevního umění.

V kostele je 11 figurálních vitrajovaných oken z let 1892 až 1995, zhotovených podle návrhů významných umělců, Karla Metzlera, Josefa Mandla, Jakuba Obrovského, Františka Urbana, Jaroslava Honzíka, Maxe Pirnera a Josefa Jiřičky.

Nejstarší zmínka o varhanách v kostele sv. Bartoloměje pochází z roku 1462. Dnešní varhany byly pořízeny v roce 1894 v pražské dílně varhanáře Petra, elektrifikovány a přestavěny byly v roce 1923. Fasády kostela jsou také zdobeny mnoha výtvarnými díly. Hlavní portál byl doplněn barokními sochami ukřižovaného Ježíše s Pannou Marií a sv. Janem, nad nimi je sv. Bartoloměj jako patron kostela.

Za presbytářem je gotická, tzv. Olivetská hora, skupina soch modlícího se Ježíše Krista s třemi spícími apoštoly. Vedle je pod stříškou působivý Ježíš Kristus na kříži z roku 1634. Nad nimi jsou znaky českého krále a řádu německých rytířů. Na předsíni z větší plochy náměstí pak můžete nalézt autoportrét stavitele Šternberské kaple Hanse Spiesse.