Dílo je opředené legendou, která praví, že si skladbu u něj objednal anonymní muž. Mozart, který tušil, že se blíží jeho konec, si myslel, že Requiem píše ke svému vlastnímu úmrtí. Onen tajemný muž, jak praví legenda, byl služebník hraběte Franze von Walsseg Stuppacha, který chtěl Requiem vydávat za své dílo, napsané k smrti vlastní manželky. Těžce nemocný Mozart ovšem dílo nestihl dokončit. Nedokončené skladby se ujal jeho žák Franz Xaver Süßmayr, který s nemocným Mozartem ostatně spolupracoval již na opeře La clemenza di Tito, komponované pro Prahu. Süßmayr dokomponoval části Sanctus a Agnus Dei a dokončil části smuteční mše, kterým již Mozart nestačil dát definitivní podobu.
Mozartův životopisec Němeček píše: „V den své smrti dal si donést partituru ke svému loži. Neříkal jsem to od začátku, že píši toto requiem pro sebe? Tak řekl a prohlížel si ještě jednou celek pozorně zvlhlýma očima. Byl to poslední pohled, plný bolesti a rozloučení s milovaným uměním – a tušení vlastní nesmrtelnosti.“ Mozart zemřel 5. prosince 1791, Requiem zaznělo, jak již bylo řečeno, dokončeno skladatelovým žákem Franzem Xaverem Süßmayerem, 10. prosince 1791 ve Vídni. Mozartovo Requiem je jedním z nejkrásnějších zhudebnění tohoto duchovního textu.
