Myslím, že je namístě nejen předem poděkovat za výtěžek kostelní sbírky, která se bude od letoška dělit rovným dílem mezi Českou biblickou společnost (ČBS) a České katolické biblické dílo (ČKBD), ale vůbec připomenout stěžejní místo, které by Boží slovo mělo zaujímat v životě křesťanů.
Vybavuje se mi, že jsem na více místech vynikající historické studie Oliviera Chalina Bílá hora – objemná, ale čtivá kniha vyšla v pražském Karolinu v roce 2013 v překladu F. X. Halase –, četl, že vojákům v boji, patrně na obou stranách fronty třicetileté války, nezřídka zachránil život výtisk Bible, který měli v náprsní kapse a který zachytil střelu. Častokrát to vedlo ke speciální pozornosti ke straně Písma, kde se střela zastavila, jako k osobnímu poselství pro bojovníka. Obecně se v této neklidné době četly zejména apokalyptické knihy – Daniel a Zjevení, především v klíči, který se (samozřejmě marně) snažil určit další průběh války. Tyto metody lze právem považovat za velmi pochybné, nepochybná je však víra lidí, kteří s Biblí doslova v kapse nasazovali své životy a nacházeli v nich klíč k vlastnímu životu.
Mnohé klíče k vlastnímu životu máme samozřejmě v Božím slově i MY. Není naše osobní škoda, že ji na rozdíl od žoldáků třicetileté války už nevidíme, že si sami nečteme a nehledáme výzvy proroků, povzbuzení žalmů (mimochodem poslouží nejen ve chvílích radosti, ale i v dobách zármutku, pádu či krize; a nejsou jen v knize Žalmů), poselství příběhů, moudrost Jóba, Přísloví a dalších knih i novozákonních listů nebo nauku spásy ve fascinujícím životě našeho Pána Ježíše v evangeliích? Že si nebereme poučení do našich životů na místě, kde nám pramen poznání nabízí sám Pán?
Potěšilo by mne, kdybyste nejen otevřeli své peněženky do sbírky podporující šíření Božího slova, ale kdybyste rovněž našli chvíli i k otevření papírové či elektronické Bible a nalezli tam posilu pro Vaše osobní boje, úzkosti, radosti i potěchu. Ještě lepší by bylo, kdybyste se sešli ve farnosti nebo v jiné skupině a o Písmu si povídali ne proto, že to někdo zvenčí doporučuje nebo dokonce přikazuje, ale z vnitřní potřeby znát Boží slovo, naslouchat mu a chápat je.
P. Pavel Větrovec
