V úterý 3. února 2009 zemřel náhle ve věku 93 let v Klatovech pan Jakub Blacký, nositel Řádu T. G. Masaryka II. stupně, který mu za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva udělil 28. října 2008 prezident republiky Václav Klaus. Pohřeb proběhne v sobotu 7. února od 9 hodin v arciděkanském kostele v Domažlicích za účasti biskupa Mons. Františka Radkovského. Ostatky budou uloženu do hrobu na domažlickém hřbitově. Jakub Blacký se narodil 10. září 1915 v Luženičkách na Domažlicku, vystudoval obchodní školu. Aktivně se účastnil odboje proti nacistické okupaci i proti komunistickému režimu. V létě 1939 byl jedním z organizátorů slavné svatovavřinecké pouti v Domažlicích, která se stala významnou celonárodní manifestací odporu proti nacismu. Po celou dobu protektorátu působil v lidoveckém hnutí. Po válce pracoval jako úředník a pro své nekompromisní postoje byl komunistickým režimem několikrát zatčen a odsouzen. Záhy po únoru 1948 byl odsouzen k ročnímu trestu a pokutě za pomoc rodinám obětí komunistické perzekuce. Trest mu byl odložen, protože u něj byla diagnostikována tuberkulóza kostí. V téže době založil na Domažlicku ilegální Křesťansko – demokratickou stranu. V dalších letech připravovala StB na Jakuba Blackého zinscenovaný proces, v němž byl v r. 1954 odsouzen za údajnou velezradu, za napomáhání k útěkům do zahraničí, za poškozování lidově demokratického zřízení apod. „Zvláště jako zavrženíhodné a zvrhlé bylo v rozsudku uvedeno obvinění, že jsem v klatovském okrese rozšiřoval mandelinku bramborovou. Jako důkaz byl pořízen film, kde jsem byl svým vyšetřovatelem donucen rozhazovat po louce fazole,“ vzpomínal pan Blacký v nedávném rozhovoru. Byl odsouzen na 18 let žaláře, v komunistických kriminálech v Plzni na Borech, na Pankráci, Mírově a ve Valdicích strávil deset let. V té době byl ženatý a měl malou dceru, manželka se s ním posléze rozvedla, aby dceru ochránila před perzekucemi. Po propuštění v r. 1964 směl Jakub Blacký pracovat pouze jako dělník v zemědělství, od r. 1968 pak v družstvu Chodovia. Podruhé se oženil a se svou druhou manželkou Vlastou, také bývalou politickou vězenkyní, prožil dlouholeté šťastné manželství. Oba se podíleli na založení domažlické pobočky K 231, proto se až do r. 1989 nevyhnuli sledování StB a byli zařazeni i na seznam osob v akci Norbert, jimž hrozila případná internace. Jakub Blacký byl hluboce věřící člověk, sám říkal, že utrpení politického vězně, šikanu a další těžkosti v životě mu pomáhala překonat pevná víra v Boha. „Tuberkulóza ani vězení mě nezlomily,“ říkával s oblibou. Až do konce života se zajímal o dění kolem sebe a pomáhal podle svých možností. Podpořil finančně i organizačně opravu kostela Všech svatých a arciděkanského kostela v Domažlicích a několika drobných církevních památek v okolí, přispěl na památník Konfederace politických vězňů ve Všerubech a velkorysý dar věnoval Charitě na výstavbu klatovského Domova pokojného stáří Naší Paní, kde od roku 2005 také žil a kde i zemřel. Jakub Blacký byl nositelem několika významných ocenění. Kromě již zmíněného Řádu T. G. Masaryka mu byla udělena hejtmanem Plzeňského kraje v r. 2004 Cena za občanskou statečnost, dále byl nositelem Čestné ceny za mimořádný čin nadace Via Bonna, Oskara 2001 za občanskou statečnost a několika dalších. Podle vlastního vyjádření jej nejvíce těšilo apoštolské požehnání a blahopřání Benedikta XVI., které dostal k 92. narozeninám.
