Vážený pane primátore, vážené zastupitelstvo města Plzně, vážení přítomní!
Opět se k Vám obracím v tomto předvánočním čase, na sklonku roku 2012 a děkuji za možnost k Vám, podle již téměř dvacetileté tradice, promluvit.
Především Vám chci poděkovat za všechno dobré, co pro naše město konáte. Je toho mnoho a je to vidět. Snaha o co nejlepší přípravu na rok 2015, kdy se Plzeň stane Evropským městem kutury, má své viditelné plody. Město roste do krásy a život v něm, jak sám zakouším, je pro jeho obyvatele příjemný. Patří za to vše velký dík vám i všem, kdo se o to upřímně a usilovně snaží.
Dnes se chci na vás opět obrátit se závažným tématem a poprosit vás o vaši pomoc. Možná se budete ptát, proč opět mluvím o tématu, které jsem už vícekrát zmiňoval, ale situace je stále vážnější, a proto je třeba spojit síly všech, kteří za to mají odpovědnost a mohou pro to něco udělat.
Jedná se o velmi pokleslý morální stav naší společnosti.
Vím, že je to záležitost celostátní a celospolečenská, ale odpovědnost za ni nesou všichni, kdo nějakým způsobem ovlivňují veřejný život na úrovni celostátní, regionální i místní. Zdaleka to tedy není jen výsada duchovních osob, i když my se k této odpovědnosti také plně hlásíme. Čím více však někdo ovlivňuje veřejný život, nebo čím víc je viditelný na veřejnosti a v médiích, tím větší vliv na společnost má. Jsou to tedy politici, umělci, sportovci, ale samozřejmě i učitelé a vůbec vychovatelé a svůj veliký díl odpovědnosti mají i rodiče a prarodiče, protože v jejich rukou je výchova nejmladší generace.
Jde především o lidské svědomí. To je totiž nejvyšším arbitrem všeho našeho jednání. Motivuje naše rozhodování a naše skutky dříve, než je vykonáme, a je naším rozhodčím, který je posuzuje a hodnotí, když je vykonáme. Někdy nás chválí někdy nám vyčítá, podle toho, jak jsme jednali, zda to bylo k dobrému či špatnému. Je tedy jakousi živou mírou našeho jednání. Má-li být tato míra užitečná, musí splňovat dvě vlastnosti: být citlivá a být objektivní, jinak svědomí nefunguje správně. A zde je právě problém. Jak vychovávat svědomí lidí a jak vychovávat své vlastní, aby bylo citlivé a objektivní? Ma-li být citlivé, je třeba aby bylo často používané, aby bylo živé. Když bude sportovec zanedbávat denní pravidelný trénink, nepodá dobrý výkon. Když se svého svědomí mnohokrát za den nezeptáme, co je dobré a jak máme jednat, a nebudeme jeho úsudky respektovat a řídit se jimi, svědomí přestane reagovat, bude vyhaslé a nebude reagovat ani ve chvílích, kdy půjde o velmi závažné věci. A když své svědomí nebudeme poměřovat s nějakou objektivní normou lidského chování a vychovávat je podle ní, vytvoří si časem normu vlastní, takovou, která ho nebude příliš obtěžovat, a bude se řídit podle sobeckých sklonů a živočišných pudů. Určitě to bude spíš k horšímu, než k lepšímu. Samozřejmě je zásadní, jakou objektivní normu použijeme. Určitě není dobré vzít si jako normu způsoby chování společnosti kolem nás. Bohužel se tak obvykle děje a lidé si berou příklad z toho, co je kolem nich běžné, z toho jak se chovají ti, které si vezmou za své vzory, kteří jsou například zvyklí tunelovat a rozkrádat majetek společnosti, kteří jsou zvyklí jednat korupčně. Tím dochází ke všeobecnému poklesu morálky ve společnosti a stává se z něho masová epidemie, tak jak jsme svědky kolem nás. Společnost se to snaží řešit stále komplikovanějším systémem zákonů, což ovšem nepomáhá, protože naším národním “sportem” je nalézat způsoby, kterými lze zákony obejít. Tam kde nezavazuje vnitřní zákon svědomí, tam je vnější zákon společnosti jen málo účinný. Důkazů najdete kolem sebe nespočet.
Jaký tedy vzít systém objektivních norem jednání, který by byl vhodný jak pro jednotlivce tak pro společnost? Jistě bychom kolem toho mohli vést velkou filosoficko-teologickou diskusi. Pokusím se to zkrátit a navrhuji vzít to, co je v našem kulturním židovsko-křesťanském prostředí obvyklé. Je to Desatero, tak jak se vyskytuje v Bibli na dvou místech (Ex 20,2-17 a Dt 5,6-21) a jak ho my starší většinou známe z domova nebo ze školy, třeba v této stručné podobě: 1. Já jsem Pán, tvůj Bůh: nebudeš mít jiné bohy mimo mne. 2. Nezneužiješ Boží jméno. 3. Pamatuj, abys světil sváteční den. 4. Cti svého otce a svou matku. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš (nezcizoložíš). 7. Nepokradeš. 8. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 9. Nebudeš dychtit po manželce svého bližního. 10. Nebudeš dychtit ani po jeho majetku.
Jakkoliv nám tento seznam může připadat jako seznam příkazů a zákazů, ve skutečnosti je to moudrý systém pravidel, zajišťujících přirozená práva jednotlivce i společnosti. Například “nezabiješ” slouží k ochraně přirozeného práva každého člověka na život, “nezcizoložíš” a “nebudeš dychtit po manželce svého bližního” k ochraně trvalého svazku muže a ženy, který je nutným předpokladem trvání rodiny, potřebné k dobrému vývoji dětí. “Nepokradeš” slouží k ochraně práva na majetek pro jednotlivce i společnost, “nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví” je ochrana práva na čest a dobrou pověst a také na pravdivé informace. Mohu ubezpečit ateisty, že i pro ně je velmi důležitý příkaz “nebudeš mít jiné bohy”. Zajišťuje totiž naši vnitřní svobodu, abychom ničemu a nikomu neotročili. Důležité je i pravidlo o svěcení svátečního dne, které nám zajišťuje, abychom se dokázali pravidelně pozvedat nad svoje každodenní práce a starosti a mohli si srovnat svoje jednání a jeho smysl se smyslem našeho života. Důstojný a harmonický život potřebuje nutně mít smysl a cíl; bez něho nejsme schopni žít jako svobodné bytosti. Pravidlo o úctě k rodičům zajišťuje nejen dobré vztahy v užší i širší rodině, ale dá se vztáhnout i na povinnosti jedinců vůči celé společnosti a jejím spravedlivým strukturám, tedy i městu, regionu, státu atd.
Jak je vidět, je to opravdu moudrý systém pravidel a zákonů zajišťujících zdravý, bezpečný, prosperující a spokojený život jedince i společnosti. Má-li však dobře fungovat, to jest zavazovat každého člověka v jeho svědomí, aby se podle těchto zákonů a pravidel řídil za všech okolností, i tehdy, kdy by se mu momentálně zdálo pro něho prospěšnější a pohodlnější je sobecky porušit, potřebuje mít víru a přesvědčení, že je tu Někdo, kdo vidí do jeho srdce, zná jeho myšlenky a hnutí a před kým se bude jednou zodpovídat z každé své myšlenky, slova i skutku. A nejde tu jen o to bát se a chovat se zodpovědně. Jde tu též o to, mít sílu k takovému každodennímu chování a jednání. Je tedy třeba vědět, že tento Bůh je nejen spravedlivý soudce, ale také dobrý Otec, který své děti zná, stále je zahrnuje dobrými věcmi a pomáhá jim. Z toho je patrné, jak je důležitá víra v Boha pro život jedince i společnosti, jak je důležité vzít naplno všechna pravidla tohoto Desatera, i ta první.
Snad byl pro vás všechny užitečný tento exkurz do obecné morálky, i když byl hodně stručný a základní. Udělal jsem ho však proto, abych vás poprosil o pomoc a spolupráci v současné morální bídě naší společnosti. Je nutné, aby se spojili všichni moudří a dobří lidé, protože jinak bude její rozklad dál pokračovat. Tady nejde o nářek starší generace nad mladší, který se opakuje v různých stoletích téměř stejně. Naopak, mladší generace vstupuje do světa obvykle s dobrými a čistými ideály, ale ta starší ji o ně svým špatným příkladem bohužel brzo připraví. Buďme tedy dobrými příklady a vzory pro mladé, ať si mohou z nás brát příklad, poučení a povzbuzení. Ať na nás vidí, že chovat se poctivě a dobře se pro jednotlivce i společnost vyplatí, že tím mohou všichni jenom získat.
Vážení přítomní, děkuji vám za pozornost, přeji vám pokojné a šťastné Vánoce a úspěšný nastávající rok 2013 a ujišťuji vás, že se za město i za vás všechny pravidelně modlím a vyprošuji vám hojné Boží požehnání.
Biskup František Radkovský.
