Milé sestry a milí bratři, přátelé!
Kristus vstal z mrtvých, Christos voskres! Tento velikonoční pozdrav východních křesťanů hlásá tu nejdůležitější událost našich dějin, která se dotýká každého člověka, neboť nám otevírá tajemství naší vlastní budoucnosti.
Všichni víme, že jednou umřeme a každý člověk si aspoň někdy klade otázku, co bude potom. Přijdou chvíle - například při smrti někoho z našich blízkých, nebo když nás potká velmi vážná nemoc - kdy se nám tato otázka zvlášť naléhavě objeví.
Ano, moji milí, jde o život, o život po smrti! A jak velmi výstižně o tomto životě po smrti napsal papež Benedikt XVI., “život v pravém slova smyslu nemohu mít sám v sobě či sám od sebe - život je vztah. A život ve své úplnosti je vztahem k tomu, který je pramenem života. Pokud jsme ve vztahu k tomu, který neumírá, který je sám život a sama láska, jsme v životě. Pak “žijeme” (Encyklika Spe salvi, čl. 27).
Zde se tedy jasně ukazuje, jak získat tento život, který můžeme mít už teď, před tělesnou smrtí, a který má tuto tělesnou smrt přečkat, aby se tak stal životem na věky. Je třeba mít vztah k tomu, který je život sám, k Bohu, a k našemu Bratru a Pánu Ježíši Kristu, kterého Bůh Otec, jako prvního ze všech lidí, nechal projít smrtí do nového, věčného života, když ho vzkřísil z mrtvých. Ježíš sám to řekl jasně: “Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky” (Jan 11, 25-26). To tedy znamená, budeme-li prožívat svůj pozemský život ve víře v Ježíše Krista a v lásce k němu, budeme mít v sobě život, který přečká naši tělesnou smrt. Do tohoto života se vstupuje křtem. O velikonoční vigilii bylo v naší diecézi pokřtěno asi šedesát nových křesťanů a všichni dříve pokřtění současně obnovovali své odhodlání žít podle svého křtu.
Přeji vám a vyprošuji od Boha, abyste dokázali takto žít, abyste svůj celý pozemský život prožívali v této velikonoční naději.
Váš biskup + František.
