Homilie řezenského biskupa Rudolfa Voderholzera v katedrále sv. Bartoloměje 25. dubna
u příležitosti návštěvy řezenské diecéze v Plzni – hlavním městě kultury
Milý biskupe Františku, milé sestry a bratři plzeňské diecéze,
jménem více než 1000 poutnic a poutníků řezenské diecéze, kteří dnes na pozvání dorazili do Plzně, děkuji za srdečné přijetí, a blahopřeji městu Plzni a katolické církvi v něm za velkou čest, že po dobu celého roku smí být nazýváno Hlavním městem kultury.
Hlavní město kultury, to je velká čest a šance zkrášlit město a seznámit s ním mnoho lidí z celé Evropy.
S velkou radostí jsme se proto z Řezna vydali na cestu. Velice dobře si vzpomínáme na loňský rok, kdy jsme uspořádali 99. katolické dny a mohli přivítat mnoho hostů z Plzně. Dnes tedy pokračujeme ve stavbě mostu našeho dobrého sousedství, ano, našeho přátelství, našeho spojení v Kristu.
Hlavní město kultury – to je ale také podnět k tomu, abychom se zamysleli, co je to vlastně kultura, evropská kultura.
Od dřívějšího prezidenta spolkové republiky Německo, Theodora Heusse, pochází krásné rčení o podstatě Evropy:
Evropa se podle něj zakládá na třech pahorcích:
Na Akropoli v Athénách, na Kapitolu v Římě a na Golgotě v Jeruzalémě.
Akropolis stojí na řecké tradici filosofie, velikosti lidského rozumu, jenž se táže po posledních důvodech světa. Akropolis stojí též na počátku demokracie jakožto nejlepší formy lidského soužití.
Pahorek Kapitol v Římě stojí jako druhý pilíř, na němž Evropa spočívá: tradice římského práva. Státní právo jakožto výraz a charakteristický znak Evropy!
A k Evropě patří pahorek Golgota, na němž byl ukřižován náš Pán Ježíš Kristus. Kříž je znamení nekonečné lásky Boží k tvorstvu, znamení spásy ze síly lásky, znázornění křesťanské víry.
Evropa – to je vědecký základ světa, demokracie, státní právo, a především ona velká předzvěst, kříž, jenž je velkým Božím ano lidem.
Bylo by ovšem zapotřebí Theodora Heusse ještě doplnit. Za těmi třemi pahorky se tyčí ještě hora Sínaj, místo Božího zjevení v desateru. Neboť v křesťanství, v kříži je uchována také židovská tradice. Evropa by nemohla existovat bez desatera přikázání: ochrany nedotknutelnosti života, ochrany manželství a ochrany rodinné soudržnosti, ochrany vlastnictví, ochrany dobré pověsti člověka. Tam, kde se na desatero nedbá, je i Evropa v nebezpečí. Kdo nectí Boží přikázání, neuráží velkého a svatého Boha, nýbrž škodí sám sobě. Vyjádřeno obrazně: Kdo plive na nebe, trefí sám sebe. Neboť dál nedosáhneme!
První z deseti přikázání, jak víme, je příkaz uctívání Boha a z toho vyplývající přikázání světit sobotu, v křesťanství neděli. Přikázání ukazují cestu svobody a důstojného života jako odpověď člověka na Boží podporu.
A díky tomu se dostáváme ke slovu „kultura.“
Toto slovo pochází z latiny a znamená především „uctívání“, uctívat Boha a oslavovat ho.
Papež Benedikt to vyjádřil velice hezky: „Slovo kultura pochází ze stejného kořene jako slovo kult. Zahrnuje v sobě jak význam péče, tak uctívání a uctivosti. Znamenát to pečovat o věci tak, že v nich bude ctít Boží stvoření, a tím uctívat samotného Boha.
A ve vztahu k heslu svatého Benedikta, patrona Evropy, „ora et labora“ (modli se a pracuj) papež píše: Dá se vcelku říci, že z tohoto nového étosu „bohoslužba a práce“, ora et labora, pak vznikla opravdu nová, evropská kultura.
Naši předkové, milé sestry a bratři, toto věděli.
Vidíme to, když s otevřenýma očima procházíme tímto úžasným městem: Těmi nejkrásnějšími budovami jsou židovská synagoga a kostel sv. Bartoloměje: ten je středem města. A k tomu mnohé kláštery. My jsme je také viděli v krajině, když jsme sem prijížděli. Naše cesta z Řezna vedla například kolem Kladrub, což je rodné město mé maminky, kde se nachází bývalý benediktinský klášter s velkým klášterním kostelem.
Blaze těm městům, jejichž nejhezčími a nejcennějšími budovami nejsou továrny, banky ani obchodní domy, ale Boží domy! – Jakkoliv jsou práce, obchod a světské věci také důležité. Ty jsou však člověku k opravdovému dobru jen tenkrát, když se nedosazují na místo Boží a neovládají naše smýšlení a jednání.
Katedrála sv. Bartoloměje uprostřed města se svou 103 metrů vysokou věží je orientačním bodem města. Po právu je na pláncích města, které jsou vydány u příležitosti sezony Evropského hlavního městak kultury, vyobrazena na prvním místě místě a hned dvakrát.
To znamená hlavní město kultury.
Milý spolubratře Františku, milé sestry a bratři, plzeňská diecéze!
Přejeme městu Plzni a všem jeho obyvatelům mnoho radosti s vašimi hosty v letošním roce, mnoho úspěchu při představování se celé Evropě.
Především se ale modlíme za církev v Plzni, aby víra zůstala živá a byla stále živější.
Víra, jež je pramen a původce vší skutečné kultury, a vytvořila ta nádherná díla architektury, literatury a hudby, víra, která ve spojení s morálkou a desaterem přikázání napomáhá a podporuje přátelské a lidské soužití národů.
Tady u vás v Plzni už popáté prožíváte Letnice jakožto Letnice umělců, je to celý festival, který se rozhostil po celou dobu Velikonoc. Duch svatý je ten, kdo dává inspiraci a sílu, aby člověk vyjádřil všechnu krásu architektury, výtvarného umění, sochařství, hudby a literatury.
Víra dává světu a životu krásu, dává mu nový rozměr krásy.
Kéž by v tomto roce Evropského hlavního města kulturya víra dávala mnoho lesku a přinesla také mnoho radosti všem obyvatelům.
Svatá Matko Boží, svatý apoštole Bartoloměji, svatý Wolfgangu, svatý Jene Nepomucký a všichni svatí našich obou národů, orodujte za nás!
Amen.
