Dnes 4. února 2016 v 17.00 hodin proběhla v mázhausu plzeňské radnice vernisáž výstavy s názvem „Historie a současnost Diecéze plzeňské – Ukazovat s láskou cesty evangelia“. Přestože diecéze má za sebou teprve 23 let existence, snaha o založení biskupství v západních Čechách má delší historii. Jako první se o to pokusil král Václav IV. již na konci 14. století, po něm následovali další tři v 17. století. Po několikerém neúspěšném úsilí v průběhu dějin došlo k založení diecéze na západě Čech nakonec až v roce 1993.
S nápadem na uskutečnění této výstavy právě v prostorách radnice přišel první náměstek primátora Martin Baxa. Jeho záměrem bylo ukázat širší veřejnosti, jak významné bylo zřízení plzeňské diecéze a jak důležitou a závažnou roli sehrál biskup František Radkovský při jejím založením a následné činnosti. Výstavu při svém úvodním slovu shrnul: „Diecéze a tato výstava nevypovídají o nějaké struktuře, organizaci nebo úřadu či o mnohých kulturních památkách, ale o živém společenstvím věřících, které v čele s biskupem Františkem Radkovským diecézi tvoří.“
Na Baxu pak navázal svým vyprávěním náměstek pro dopravu Petr Náhlík. V době vzniku diecéze byl totiž místostarostou Slovan, a tak se s přítomnými podělil o svůj zážitek, spjatý se vznikem diecéze: „Kolem jedenácté večer u nás doma zvonil zvonek. Přišel za mnou P. Žák a řekl mi, že potřebuje tři byty pro biskupa, generální vikáře a sekretáře. Po podání žádosti ze strany diecéze se nám volné byty podařilo sehnat, a tak jsem se setkal s biskupem i jako s občanem Františkem Radkovským, který bydlel v Plzenecké ulici.“
Otec biskup pak citoval autora nedávno vydané knížky o diecézi Jindřicha Charouze takto: „Něco vybudovat, uvést do života – to není málo, to stojí mnoho času, sil i prostředků. Co dokáže jednotlivec? Můžeme použít přirovnání: jednou z nejkrásnějších a nejvzácnějších církevních staveb v diecézi je někdejší klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech u Stříbra, v nynější podobě dílo architekta Jana Blažeje Santiniho. Byl bezesporu geniálním umělcem – ale Kladruby nestavěl sám. Vytvořil plány, realizoval je stavitel, ale i ten potřeboval celou řadu zedníků, kameníků, tesařů, malířů, klempířů a dalších řemeslníků, kteří zase potřebovali přidavače a jiné pomocníky včetně poddaných, kteří robotou přiváželi na stavbu kamení, cihly, dřevo, písek, vápno aj. Někdo to všechno musel zaplatit – opat Maurus Fintzguth. Jistě mu patří zásluha dobrého otce a hospodáře, ale co by dokázal bez svých bratří, bez klášterních úředníků a hospodářských správců, bez čeledi a poddaných, kteří svýma rukama vytvářeli hodnoty, jež se sbíhaly v jeho rukách a jež on nepromarnil, ale proměnil v krásu, která měla v první řadě oslavovat Boha a kterou obdivujeme ještě dnes i my. Dějiny uchovaly jméno architekta a opata, archivy ještě několik dalších jmen, ti ostatní jsou známi jen Bohu. Když říkáme Santini a Fintzguth, mlčky hovoříme právě o té armádě bezejmenných. A je to stejné, když říkáme Radkovský…“
Generální vikář diecéze Josef Žák shrnul úkoly biskupa Františka, které dostal od papeže Jana Pavla II. slovy jmenovací buly: „Zdál ses nám vhodným k tomu, aby ses ujal tohoto církevního společenství a abys ho účinně řídil.“ Následně dodal, že podtitulem výstavy, ale i knížky o historii, jsou slova v závěru této buly: „…abys přijal od nynějška s obnoveným úsilím do své péče toto nově vzniklé církevní společenství a ukazoval s láskou cesty Evangelia i zářivou podobu Krista.“ Návštěvníci vernisáže výstavy měli jedinečnou možnost vidět originály jak zakládací bulu diecéze, tak jmenovací bulu biskupa Františka Radkovského. Výstava, která vznikla ve spolupráci s oddělením marketingu a propagace Magistrátu města Plzně, potrvá do 19. února 2016.
