V sobotu 10. června 2017 přijal v německém Hünfeldu z rukou emeritního plzeňské biskupa Františka Radkovského kněžské svěcení Petr Dombek OMI.
Petr zůstává působit ve farnosti Plasy a Manětín, kde se věnuje především práci s dětmi a mládeží.
S ním byl vysvěcen i jeho spolubratr Karel Mec OMI, který v současnosti slouží v německé farnosti ve Fuldě a žije zde v oblátské komunitě, jejímž posláním je misie s mládeží a pastorace povolání.
Oba novokněží prožili významnou část své formace právě v Hünfeldu, v centru oblátské Středoevropské provincie, proto se svěcení konalo zde.
Jak samotné svěcení popisuje novokněz Petr?
„Asi nejsilnější chvíle svěcení pro mě bylo pomazání rukou olejem. Do té chvíle jsem jen tak nějak počítal s tím, že to přijde, ale nečekal jsem, že mě to tak vezme. Otec biskup František totiž olej vtíral opravdu urputně, jakoby se mi snažil říct, že to svěcení nesmí zůstat na povrchu, nesmí to být záležitost roztahování rukou, ale roztahování srdce.“
Co podle Petra znamená být knězem?
„To je pro mě stále nevyřešená otázka. I když jsem na ni mnohokrát hledal odpověď, je to neustále 'work in progress'. Už před svěcením jsem vzpomínal na to, jak mi kdysi náš pan farář v Bělé říkal, že pochopil kněžství, až když ho přijal. Díky tomu se teď nemusím cítit tak hloupě, když stále ještě pořádně nevím, co to vlastně je. Určitě ale musí být kněz mužem hloubky, protože když se tam sám nevydá, tak z existenčních propastí nikoho nevytáhne. Kněz zřejmě nedělá nic jiného, než že opakuje smysl Vánoc, ale i Velikonoc. Vydává se člověku, jde za ním i do propasti a pozvedá ho. Vždyť co jiného je pro kněze tak charakteristického než slavení eucharistie a svátosti smíření, kde se právě toto odehrává.“
Fotografie ze svěcení naleznete ZDE.
Foto: Sebastian Veits
