„Jestli přežiji, jestli se vrátím domů živý, pak z otcova sadu udělám památník obětem, obětem komunismu!“ To jsou slova zakladatele Památníku obětem zla s meditační zahradou v Plzni – Doudlevcích, plukovníka Luboše Hrušky, jehož nedožité devadesáté narozeniny si 20. července 2017 připomínáme a 30. června uplynulo již deset let, co tento statečný muž, bývalý politický vězeň, zemřel.
Svůj slib, který si dal v komunistickém lágru, splnil a z ovocného sadu udělal památník obětem zla. „Nikdy nezapomeňte na to, co dovedl udělat člověk člověku, Čech Čechovi, bratr bratrovi v „civilizované“ Evropě konce dvacátého století! Seznámení nových generací s hrůzami komunistické totality je důležité proto, aby se takováto zvěrstva už nikdy nemohla opakovat,“ řekl v jednom rozhovoru, držitel řádu T. G. Masaryka, po němž byla v roce 1999 pojmenována planetka Hruška a kterému papež Jan Pavel II. udělil titul Velkoknížete rytířského řádu svatého papeže Silvestra.
Život plukovníka Luboše Hrušky byl naplněn vrchovatě. Prošel peklem na zemi, věznicemi na Špilberku, Pankráci, v Plzni na Borech, Opavě, Leopoldově, Ruzyni a jáchymovským pracovním lágrem Bytíz u Příbrami. Přesto dokázal odpustit mučitelům, žít plnohodnotný rodinný život a vytvořit neobyčejné dílo. I když tento velký muž činu tu už není, jeho dílo žije dále a promlouvá k dalším generacím. Lidé „Hruškovu zahradu“ navštěvují stále, protože je to nejenom nádherný kout v rušném městě, ale mohou si zde odpočinout, zastavit se a nabrat energii do dalších dnů.
V knize Ireny Kastnerové: Luboš Hruška a zahrada jeho duše, se můžeme dočíst: „Dnes děkuji Bohu, že z našeho utrpení vykřesal tento areál odpuštění, usmíření a lásky.“
Veronika Pechová
