První kněžský den v roce 2018, organizovaný tradičně třikrát do roka, připadl na úterý 27. února. Hlavním hostem byl tentokrát rektor pražského Arcibiskupského semináře P. Jan Kotas, který promluvil k tématu: Život ve farnosti a význam pastoračních rad.
Kněze, kteří dorazili na biskupství v Plzni z celé diecéze, přivítal biskup Tomáš s vděčností za tuto možnost se společně bratrsky setkat. Po gratulaci všem nedávným jubilantům a několika organizačních záležitostech se ujal slova P. Kotas, který s přítomnými sdílel především své osobní zkušenosti z pastorační činnosti a z působení v několika farnostech různého rázu.
„Společenství křesťanů ve farnosti zpřítomňuje tajemství Kristova těla,“ zdůraznil hned na začátku klíčový význam fungování jakékoliv farnosti, který je třeba neztrácet ze zřetele v plánování veškeré činnosti kněze a pastoračních aktivit farnosti.
„Musíme být Kristovým tělem a světu sloužit Kristovou službou,“ pokračoval P. Kotas a doplnil, že není možné jenom „být a nesloužit“, ale ani „sloužit a nebýt“. Farnosti se dostávají do nebezpečí žít jako spolky lidí, které sice vyznávají a žijí důležité hodnoty, ale pouze mezi sebou navzájem. V takovém případě ale nedochází k naplňování poslání farnosti, upozornil P. Kotas, „protože pak nežijeme pro ty druhé, mezi které nás Bůh poslal“.
Existuje dle něho ale i druhý extrém, kdy se z farnosti stane naopak velký prázdný „balón“. Taková farnost produkuje mnoho aktivit navenek, ale vnitřně není nijak zakotvena. „Za činností takové farnosti stojí spoustu dřiny, ale nepřináší žádné plody,“ vysvětlil P. Kotas a doporučil několik rad, jak se oběma zmíněným extrémům vyhnout.
V první řadě je nutné reálně zhodnotit stav a potřeby dané farnosti a s tím i také sladit svá očekávání. Nepomáhá aplikace nějakého univerzálního plánu na každou farnost, naopak je třeba uznat specifika daného místa a lidí a nepřestávat se snažit hledat stále nové způsoby, jak se dostat do povědomí místních lidí a získat si jejich důvěru. A především mít trpělivost dělat vše postupně, krok po kroku, a vědět, „že Bůh má čas,“ vědět, že na to není farář sám.
V tom všem velmi pomáhá aktivní přítomnost pastorační rady, která mimo jiné funguje jako spojka mezi činností farnosti a životem dané obce, přináší důležité kontakty, zpětnou vazbu, a tyto dva světy se jí daří přirozeně propojovat.
O tom všem pak mohli kněží společně s biskupem diskutovat a předat si konkrétní zkušenosti z prostředí plzeňské diecéze.
