Milí spolubratři z biskupského úřadu - úřadující biskupe Tomáši a biskupe Františku, emeritní první biskupe plzeňský. Milé sestry a bratři z Diecéze plzeňské, ze sousedního Biskupství Regensburg, všichni, které cesta zavedla na toto požehnané místo, kde klášterní kostel premonstrátského opatství ukrývá hrob diecézního patrona, blahoslaveného Hroznaty!
Je pro mě velkou ctí a velkou radostí zde s Vámi se všemi slavit eucharistii a přednést i homilii.
25 let Biskupství plzeňského! U manželských párů a kněží hovoříme o stříbrném jubileu. Pro kněze a manžele je 25 let relativně dlouhá doba, čtvrtstoletí vzájemné věrnosti, věrnosti ve službě církvi. Pro biskupství je však 25 let krátký časový úsek.
Ano, my všichni víme: Církev je v této zemi, ve vaší domovině, samozřejmě mnohem starší než 25 let. Díváme-li se na tento klášter, na činy a utrpení blahoslaveného Hroznaty nebo na klášter v Kladrubech, v rodišti mé matky, pak vidíme: křesťanskou víru, církev, uctívání trojjediného Boha, úctu k Matce Boží Marii, lásku k bližnímu vycházející z křesťanského ducha, to vše je zde už od dávných časů, více než 1000 let. A křesťanská víra tuto zemi utvářela.
Ve všech městech a vesnicích se tyčí kostelní věže jako prostorový i duchovní středobod. Mnohé kaple, kříže u cest anebo mariánská zobrazení svědčí o víře lidí po celé generace. Proč ale svatý Wolfgang, náš společný předchůdce jako biskup, souhlasil v roce 973 s oddělením pražského biskupství od Řezna? A proč svatý papež Jan Pavel II. roku 1993, brzy po sametové revoluci 1989, uskutečnil staré úmysly odtrhnout část severozápadních Čech od pražského arcibiskupství a založit nové biskupství v Plzni?
Důvod je jednoduchý: souvisí s podstatou a posláním církve. Je potřeba přehledného biskupství, v němž je dosažitelná katedrála. Biskupství, v němž lidé znají svého biskupa a on zná své lidi, kde je obklopen svými kněžími a věřícími, aby se posilovali ve víře!
Neboť církev, biskupství nejsou žádný podnik či správní veličina, ale společenství, společenství víry, společenství modlitby, společenství eucharistie. Proto je jméno biskupa zmiňováno společně se jménem Svatého otce při každém slavení mše, proto se za ně modlíme. Papež a biskup jsou následovníky apoštolů, které si Pán sám vyvolil a vyslal. Církev je založena na apoštolských tradicích. Toto společenství musí být také živoucí. Jako právě dnes! Jaký úžasný obraz! Biskup uprostřed věřících, doprovázený kněžími, členy řádů, rodinami, mládeží, rodiči a prarodiči. A k tomu skutečnost spojení diecézí plzeňské a řezenské jako znamení celosvětového společenství církve.
Náš společný úkol je žít a hlásat evangelium. Náš společný úkol je nechat otevřené nebe ve světě, který se zejména ve střední Evropě tváří, že Boha nepotřebuje.
Ale, milé sestry a bratři v Pánu, člověk bez Boha hyne!
Odkud přichází orientace pro smysluplný, naplněný život?
Odkud přichází síla pro obětavost a lásku?
Od koho přichází naděje a útěcha tváří v tvář smutku a smrti?
A snad nejdůležitější otázka: kam se svými díky za dar života, kam se svými díky za štěstí a vydařený život?
Trojjediný Bůh je prapodstata všeho bytí a je cílem našeho života. A nikdy nejsme tak velicí, jako když před ním padneme na kolena a děkujeme za dar života a vysvobození. Kristus je ten poklad v poli, pro nějž se vyplatí vše ostatní zanechat. On je ta perla, která svou cenou vše ostatní překoná (srov. Evangelium)!
Milé sestry a bratři!
Po založení biskupství v roce 1993 začali tehdejší biskupové z Řezna a z Plzně Manfred Müller a František Radkovský tkát hustou síť spojenectví a přátelství, kterou jejich nástupci Gerhard kardinal Müller, Tomáš Holub a já smíme dále vytvářet.
V partnerství mezi plzeňskými a řezenskými farníky – mnozí jsou tu dnes mezi námi – ve společných projektech z charitativní oblasti nebo při budování či opravách kostelů, klášterů a far a v angažování mnoha skupin či jednotlivců se solidarita stále prohlubuje.
Svědectví mnoha křesťanek a křesťanů plzeňské diecéze, kteří zůstali - v těžkých podmínkách uplynulých desetiletí, pronásledováni či zavřeni ve vězení - i dnes v extrémně sekularizované společnosti věrni víře, je pro mnohé věřící z naší diecéze příkladem a útěchou. Za to ze srdce děkujeme!
Když někdo slaví narozeniny, nosí se mu dárek. To platí i pro biskupství. A tak jsme přinesli pro plzeňskou diecézi malou pozrnost, důkaz, že jsme vzájemně propojeni.
Je to kopie tzv. Wolfgangova kalichu. Patří ke katedrálnímu pokladu řezenského dómu a platí odedávna za dotýkanou relikvii světce. Ačkoliv se jedná o dílo z druhé poloviny 13. století, vytváří most ke světci, který pro dějiny i součastnost obou diecézí má obrovský význam. Když papež Benedikt VXI. v roce 2006 navštívil Řezno, použil Wolfgangův kalich při slavení eucharistie.
Dělá mi velkou radost tento kalich Tobě, milý spolubratře Tomáši, a všem sestrám a bratrům předat a prosím Vás, přijměte jej na znamení spojení v jedné církvi, která byla založena naším Pánem Ježíšem Kristem, jenž za nás prolil svou krev, neboť jak říká apoštol Pavel v dnešním čtení: V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost (Efezským 1,7). Celé plzeňské diecézi přejeme a vyprošujeme hojné Boží požehnání a mnoho dalších jubilejí. Ad multos annos! Blahoslavený Hroznato, svatý Wolfgangu a svatý Jane Nepomucký, orodujte za nás! Amen.
(Překlad Alena Ouředníková)
