O vzniku a činnosti Naslouchárny nám více řekl P. Martin Sedloň, OMI.
Jak jste přišli na nápad s Naslouchárnou?
Vlastně už několik let se jako malé společenství lidí snažíme dělit o své lidské štěstí, naději a radost ze života s těmi, kdo štěstí, radost, lásku, a tedy ani naději moc nemají. Začalo to tím, že se uspořádala mše pro lidi bez domova. Jsme katolíci a mše je pro nás to největší bohatství, které máme, zdroj vnitřní posily. Samozřejmě jsme se dělili i o jiné naše radosti. Uvařili jsme příchozím polévku, zajímali se o to, co prožívají. Byla i legrace. K tomu se přidala konkrétní pomoc v naléhavých situacích… Rychle zjistíte, že potřebujete nějaké zázemí. A to nejen na věci, ale hlavně proto, abyste se mohli někde „stylově“ scházet. Potřebujete získat a nadchnout spolupracovníky pro ten váš „styl“. Ideální je zapojit právě i ty potřebné. A tak jsme sháněli nějaké místo. Modlili jsme se za to, dělali svou práci… A objevilo se něco, o čem jsme vlastně snili.
Jaká byla vaše konkrétní představa?
Když jsem studoval v Římě při své přípravě ke kněžství, tak jsem jednu svou praxi dělal ve farnosti, kde měli tak zvané „Centro di ascolto“. Doslovně přeloženo „centrum naslouchání“. Ta jsou po celé Itálii. Začala s tím katolická charita. Jsou to místa, kam lidé v těžkostech mohou přijít a popovídat si, dostat nějakou potravinovou pohotovostní pomoc, ale také získat kontakt na právníky, lékaře, sociální pracovníky, kteří jsou ochotni zdarma pomoci. Zakusil jsem, jak moc je pro ty lidi důležité, aby si mohli popovídat, sdělit svá trápení, zapojit se do pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůře. Tak odtud ta inspirace a vlastně i název.
Jak jste přišli k objektu, ve kterém se Naslouchárna nachází?
Samozřejmě naše činnost začala mít dost sympatizantů. A třeba i takových, kteří řekli, že nemají na to chodit mezi bezdomovce anebo dělat jinou takzvanou přímou práci; ale že rádi pomůžou s věcmi okolo. Někdo peče buchty, někdo dává pravidelně peníze. Někdo daruje ledničku a ptá se, co má shánět dál. A samozřejmě se našel i někdo, kdo nám pomáhal s nalezením vhodného místa. A nadchl lidi na pravém místě. Pak bylo několik jednání na UMO 3, kde se objevila nabídka nevyužitého objektu a kde jsme nalezli v osobě pana starosty i místostarostů nejen pochopení, ale i zájem pomáhat lidem v těžkostech a sociálně vyloučeným. Mluvili jsme, představili svoje možnosti, naslouchali druhé straně… Až se to dalo, jak my říkáme, velmi požehnaně do pohybu.
Ale setkáváte se jistě i s nějakými překážkami...
V lokalitě, kde se Naslouchárna nachází, vznikly obavy, které byly umocněny neblahými zkušenostmi z minulosti. To je pochopitelné. Ale snad se nám podařilo vysvětlit, že náš už zmíněný styl a cíl Naslouchárny nepřinese nějaký větší pohyb ani shromažďování sociálně nepřizpůsobivých lidí kolem námi pronajatého objektu. Naslouchárna je opravdu k naslouchání a k individuální pomoci, která bude probíhat jen na základě předešlé domluvy v konkrétně domluveném čase. I v Itálii je každé „Centro di ascolto“ přizpůsobeno konkrétním podmínkám. Jsme a chceme být realisté, čekáme, jak se to bude vyvíjet.
Už v Naslouchárně probíhá nějaká konkrétní činnost?
Díky spolupráci s UMO 3 se už podařilo přizpůsobit objekt naší činnosti. Je tam malá komunitní místnost, která trochu připomíná kapli a někdy také kaplí je. Slavíme tam mši, čteme Bibli, zpovídá se tam. Ten náš styl předpokládá nejdříve vybudovat a udržovat duchovní podhoubí. Je samozřejmě možné si tam dát kávu, čaj, nějakou sušenku. V objektu je možné si vyprat a usušit prádlo v sušičce. Udělat základní hygienu. Máme už dobrovolníka-lékaře, který je na základě domluvené schůzky připraven pomoci, poradit, navrhnout řešení v oblasti zdraví. Nejde o centrum ve smyslu sociálních služeb nebo Charity. Trochu to spíš připomíná situaci, kdy si vezmete domů někoho konkrétního, koho jste víc poznali, kdo se potřebuje umýt, potřebuje si vyprat a má opravdu nakročeno k novým zítřkům, případně se nachází v hraniční situaci pro padnutí do kategorie sociálně vyloučených. To, co se nám ale stává těžištěm, je především budování společenství sympatizantů a týmu pro naše aktivity v prospěch sociálně vyloučených, které se dějí mimo Naslouchárnu. Rád říkám, že dnes je mnohem snazší sehnat dotaci než dobrovolníky. Lucie, která je jednou z hlavních iniciátorek a „duší projektu“ je ve své profesi kaplankou v nemocnici. Působí především na onkologii a psychiatrickém oddělení. Objíždíme spolu její klienty, kteří se stávají přáteli, zveme je do našeho společenství v Naslouchárně. Jsou to jedny z nejsilnějších momentů, které zažíváme. Naslouchárna je opravdu Naslouchárnou, i když jsme ji formálně vlastně ještě neotevřeli.
Kdo všechno stojí za vznikem Naslouchárny?
Jsou to představitelé UMO 3, Plzeňského biskupství, Charity, Kongregace oblátů a každý jeden, kdo nám fandí a konkrétně pomáhá od té stokoruny každý měsíc přes ledničku až po čas, který tomu věnuje. Všem, kteří se svou podporou a pomocí podílí na naší činnosti, velmi děkuji. Byli bychom rádi, aby z naší činnosti nemuseli mít obavy ti, kteří je mají. Svěřujeme vše dobrotivému Bohu v modlitbách.
(zdroj: K Srdci, P. Martin Sedloň, OMI)
