Kvůli vichřicím se letos na jaře rozmnožil kůrovec ve stromech našich lesů, stejně jako i v dalších oblastech, které byly postiženy ještě víc než my. Sucho tuto epidemii dále zhoršilo. Bratři si proto vyhrnuli rukávy, pokáceli nakažené stromy a jejich dřevo prodali či je uskladnili k topení. Dokázali, že si s nastalou situací dovedou poradit. Vše pokračovalo dobře, až jednou v létě udeřil na několika místech našeho opatství blesk. Jako by se z nebe vysunula obrovská ruka a udeřila nás každým svým prstem. Bratři Konrád a Jakub v tu dobu sklízeli kupky sena do stodoly vzdálené kilometr od kláštera, bratr Bruno myl u garáží auta, bratr Marián kácel stromy na svahu, bratr Theofan s několika mladými pracovali v lesích. Před každým z nich udeřil blesk. Celerář bratr Jiří dokonce spatřil, jak z telefonní skříně vypadla ohnivá koule a v blízkosti studní se strom roztříštil na sirky. „Nezemřeli všichni, ale všechny to zasáhlo,“ praví La Fontaine ve své bajce Mor mezi zvířaty. Díky Bohu se nic skutečně zlého nestalo, až na několik materiálních škod, na jejichž nápravě stále pracujeme. Dva dny jsme byli bez tekoucí vody a telefonu. Okolo kláštera je však několik studní, takže jsme si poradili! Nežijeme ve skleníkovém prostředí měst, a proto jsou blesk i vítr naši staří známí.
Teď něco o stavebních pracích. Přestože je naše ekonomická situace poměrně solidní, nečekáme na zázraky. Musíme se stále ohánět, abychom měli z čeho pravidelně financovat chod naší komunity a mohli udržovat jak budovy, tak obdarovávat ty, kteří to potřebují. Již jsem Vám psal o faře v Nečtinech, kde jsme bydleli, když se náš klášter stavěl. Každé léto zde pobývají skupiny mladých lidí. Faru postupně opravujeme. Románský kostel v Krašově, který nám svěřilo biskupství, má již novou zvonici zakončenou křížem. Střechu by měl dostat v roce 2019. Díky subvencím je část, která čeká s financováním na nás, celkem únosná. Soustředíme se tedy hlavně na údržbu klášterních budov. Když jsme klášter stavěli, byli jsme nuceni uchýlit se z finančních důvodů k některým technickým řešením, která se později ukázala jako nespolehlivá. Je nutné znovu nahodit omítky. To se bude dít postupně, v průběhu pěti či šesti let. Co se týče kaple Stella Matutina pro hosty, postupujeme pozvolna – kaple byla založena v roce 2017, větší část prací se uskutečnila letos a v příštích letech budeme dále pokračovat. Tato kaple je důležitá, neboť našim hostům, jak jednotlivcům, tak skupinám, umožní uchýlit se k modlitbě v jakoukoliv dobu a přitom nijak nenarušovat život klášterní komunity.
Toto všechno však není to hlavní. Snažíme se udržet si své místo lidí kontemplace ve světě, v němž církev naráží na překážky před pár desetiletími ještě neznámé. Že je to pro laiky i mnichy stále náročnější, nikoho neudivuje. „Já jsem to, nebojte se!“ Tato slova, která Kristus adresoval svým apoštolům při bouři na moři, vděčně přijímáme dnes i my.
11. července složil bratr Benedikt své první sliby. 14. září přijme bratr Klement hábit a 29. dne téhož měsíce vysvětí plzeňský biskup, s nímž udržujeme velmi přátelské styky, bratra Theofana na jáhna. S otcem biskupem se podporujeme ve výkonu našich vzájemně se doplňujících povolání. V době, kdy obdržíte tento dopis, budou tyto slavnosti možná už za námi.
Svěřujeme se do Vašich modliteb a Vy zase na každý pád můžete počítat s našimi. Ještě jednou díky za to, že nám zůstáváte věrní a projevujete nám přátelství.
br. M.-Samuel, opat kláštera Nový Dvůr
