Občas zazní otázka, jak jsem se dostala k tématu sexuálního zneužívání v církevním prostředí. Odpověď je, že toto téma ke mně přišlo samo. Asi před třemi lety se mnou začaly hovořit oběti sexuálního násilí ze strany kněze. Svou roli v tom, že promluvily, pravděpodobně hrálo i to, že kromě toho, že jsem kanonista, jsem žena. Tyto oběti hledaly východisko ze svého utrpení. Mluvili jsme spolu, hledali cesty, pomáhala jsem jim komunikovat s příslušnými autoritami. Spolu s tělesným zneužitím totiž dochází také ke zneužití důvěry a moci. Společnou touhou všech obětí bylo, aby je vyslechla některá církevní autorita, aby bylo uznáno jejich utrpení a slyšely omluvu a aby mohly vědět, že jsou již v bezpečí, že pachatel už nemůže ublížit ani jim, ani nikomu jinému.
Brzy jsem poznala, že problematika sexuálního zneužití má svá specifika. Snažila jsem se vzdělávat četbou a účastí na různých kurzech, ale cítila jsem, že mi chybí komplexní vzdělání. Požádala jsem tedy o rozhovor svého biskupa. A protože jsme oba věděli o studijním programu Centra pro ochranu nezletilých na Papežské gregoriánské univerzitě, domluvili jsme se, že tento program absolvuji. Přede mnou ho z České republiky absolvovali boromejka S. M. Theresien a premonstrát P. Marek.
Studium na Papežské gregoriánské univerzitě je zážitkem samo o sobě. Je to prostředí, kde od sebe nelze oddělit vědeckou práci a lidské a křesťanské hodnoty, kde se každá otázka velmi vážně zkoumá s využitím těch nejserióznějších zdrojů a kde pracují jedni z nejlepších lidí v církvi. Obrovská knihovna a její velkorysé stálé doplňování mě jako zapřisáhlého knihomola uchvátila.
Ale zpět k mému studiu. V kurzu bylo 21 studentů z celého světa. Studium začínalo otázkou Ježíšova pohledu na děti, to bylo východisko pro další práci. Dále jsme se zabývali vývojovou psychologií, formami a následky týrání nezletilých obecně a specificky formami a následky sexuálního zneužití, včetně zneužívání lidí s postižením. Vyvstala také otázka riskantních faktorů pro zneužití a téma sekundárních obětí.
Důležitý byl vhled do nebezpečí zneužívání, které se skrývá na internetu, a také otázka zneužívání migrantů. Před tématem pachatelů sexuálního zneužívání, metodami, které používají, a varovnými znaky, jsme se zabývali zdravou sexualitou. Nechyběly samozřejmě právní či sociologické otázky. Posledními tématy bylo zneužívání v institucích a preventivní opatření. Měli jsme také praktické workshopy ohledně práce s obětmi i pachateli.
Všechna témata byla nahlížena a řešena z úhlů různých kultur. Sami jsme měli prodiskutovat a zvážit, jaké metody by v našem domácím prostředí fungovaly, jaké ne a proč. Vidět tu pestrost bylo velmi obohacující. Moji spolužáci byli velmi inteligentní lidé připravení obětavě pomáhat těm nejslabším. Byli mezi nimi řeholníci a řeholnice, kteří vedli školy, pracovali na poli obchodu s lidmi či jako sociální pracovníci nebo psychologové. Byly jsme tam hned dvě kanonistky, moje kolegyně byla polská kanonistka a psycholožka, která se stejně jako já setkala s obětmi sexuálního násilí ve své praxi.
Protože jako ženy nemůžeme být podle současných kanonických norem soudci v těchto záležitostech, můžeme účinně pomáhat obětem. Kontakt s autoritami v církvi je pro ně právě v důsledku zneužití důvěry a moci velmi obtížný, veliké jsou i jejich obtíže v oblasti víry, protože byly zneužity někým, kdo má v církvi být pověřeným vůdcem k Bohu.
Je třeba zabývat se také pachateli tohoto zla, aby si uvědomili následky svých činů, přijali jejich důsledky a nemohli už škodit.
Neméně důležitým tématem studia byla také otázka sekundárních obětí. Zneužití nezletilého duchovním, řeholníkem či řeholnicí má následky nejen pro oběť, ale zasahuje také její rodinu, farnost, ostatní kněze … I na ně dopadají důsledky např. v podobě zmatku a boje o jistoty, které dosud v církvi měli, nespravedlivé podezírání („všichni kněží jsou pedofilové“), nedůvěra spoluobčanů v církev apod.
Heslem Centra pro ochranu nezletilých je „oběti jsou na prvním místě“. Naším prvním úkolem je pomoci obětem a zabránit dalšímu zneužívání. Utrpení obětí je totiž veliké a následky zneužití zasahují všechny oblasti života. K sexuálnímu násilí na nezletilých dochází ve všech zemích, kulturách, společenských či náboženských vrstvách. Nevyhýbá se žádné sociologické skupině. Podle statistik světových i českých každá čtvrtá dívka a každý šestý chlapec zažily nějakou formu sexuálního obtěžování a násilí. To je alarmující. Znamená to, že se s těmito lidmi potkáváme a nevíme o tom.
Svěřit se totiž s takovou zkušeností je nesmírně těžké a velmi záleží i na naší reakci, zda se trpící oběť posune směrem k uzdravení, nebo zda se opět uzavře a bude sama s destruktivními následky toho, co musela prožít. Oběť není nikdy vinna. To je další heslo, které je potřeba opakovat, protože nezletilý je proti dospělé autoritě vždy v nevýhodě. Zlo sexuálního zneužívání úplně nevykořeníme, ale můžeme ho značně omezit.
Jednejme jako Ježíš a jako milosrdný Samaritán: hledejme účinné prostředky, jak naše bližní zbavit utrpení.
Více o kurzu naleznete na webových stránkách childprotection.unigre.it.
