Milé sestry, milí bratři,
stojíme na začátku svatopostní doby a slyšíme nádherné texty, které nás vedou k tomu, abychom dobu, která je před námi, využili. K čemu ji vlastně máme využít? Co je smyslem čtyřicetidenní přípravy na velikonoční svátky? V dnešních textech modliteb se objevují docela jednoznačné inspirace právě k tomu, na co zvlášť bychom se měli zaměřit v okamžiku, kdy chceme prožít postní dobu se smyslem pro její hloubku. Ve vstupní modlitbě jsme prosili, aby nás dnešní půst i půst, který bude následovat, posílil. Aby nás posílil ve dvou základních dimenzích – ve vnímavosti vůči dobru a ve vnímavosti vůči lásce.
Dobro je hodnota, která otevírá oči pro smysl života. My jsme voláni k tomu, abychom měli otevřené oči pro vnímání toho, co je dobro. Nejsme slepé ovce, které se mají jen ptát těch moudrých, co že je dobro, poctivě si to zapisovat a pak to plnit. Křesťan, který skutečně dospěje k plnosti víry, není ten, který jen plní přikázání a varuje se toho, co je zakázáno. Křesťan, který dorostl k dospělosti víry, je moudrým hledačem dobra.
Křesťan je ten a i my máme být těmi, kteří umí v roztodivných a konkrétních situacích, v kterých se dnes každý z nás nachází, hledat a nalézt, co je dobré, co je pravdivé, co je hodné velikosti Boha, který je dobrý v tom největším slova smyslu.
V první řadě nám tedy jde v postní době o to, abychom se obnovili tím, že svůj život otevřeme perspektivám, které jsou mnohem větší a hlubší než jenom to viditelné kolem nás; abychom svůj život uměli spojit s hledáním dobra.
Prosím vás, ať to nebereme jen jako nějaká velká, patetická slova. Ale ať se v konkrétních situacích, v nichž žijeme, v práci, ve škole, mezi sousedy, v rodině, ve všech okamžicích, kdy vstupujeme do různých vztahů, opravdu ptáme, co je dobré. Abychom se znovu ptali, jestli věci, které někdy děláme zcela samozřejmě, jsou dobré. Věříme, že se náš život – možná právě tím, že se nějakým způsobem postíme, že si odřekneme něco, co nás jinak zaměstnává, možná právě skrze naši větší vnímavost pro dobro – stane větším.
Tak nás všechny zvu, abychom byli opravdovými hledači dobra jako dospělí křesťané. Aby toto byla doba, ve které naše ochota a schopnost hledat dobro bude povzbuzena tím, že ho ve svém životě znovu vědomě obnovíme.
S tím je také spojena prosba o sílu umět se pro dobro rozhodovat, i když je to náročné. Jedna věc je totiž poznat, co je dobré, a druhá věc je mít sílu to konat. Právě půst, který začínáme, je jednou z možností, jak se posílit nejen v tom, že objevíme dobro, ale že budeme mít také vnitřní sílu a odvahu se k dobru přihlásit. Sestry a bratři, zvu nás k tomu, aby tato postní doba byla dobou, ve které obnovíme svoji vnitřní sílu poznané dobro konat, a ne ho jen přijímat. A možná i ve svém životě také něco změnit, právě proto, že poznáme, že dobré je něco jiného, než co patří k našemu běžnému repertoáru nebo k našim silně zakořeněným zvykům a způsobům chování.
Vedle dobra je druhým rozměrem, který prosvítá tím vším, o co prosíme, také vnímavost pro lásku. Pro lásku jako hodnotu, která otevírá oči, která dává směr tomu, aby se dobro nestalo sterilním a krutým. Abychom byli vnímaví vůči situaci každého člověka, se kterým sdílíme naši životní cestu, kterého máme na starosti, za kterého máme zodpovědnost, který k nám zkrátka nějak patří. Abychom byli vnímaví pro lásku, která vyvěrá z lásky k bližním.
Proto se také při liturgii kadidlem okuřuje kříž, protože prosíme, aby toto znamení Boží lásky do krajnosti bylo orientačním bodem a inspirací k tomu, že Bůh nás má rád, že mě konkrétně má rád a že právě proto, že jsem zažil, co to znamená být milován, jsem i já vnímavý pro lásku. Že jsem schopen ji přijmout i dát.
Tak nám všem vyprošuji, aby dobro a láska byly hodnoty, které se vinou jako inspirace touto postní dobou a které nám otevírají oči pro to, co nám dá možnost slavit Velikonoce s vděčností vůči Boží lásce a s vnímavostí pro dobro, které pro tuto lásku můžeme vnášet do našeho světa.
