Na Novém Dvoře máme zvyk skončit rok tak, že si připomeneme v kapitule před kompletářem události, které nám rok připravil: důležitá data komunitního života (obláčky, sliby nebo svěcení), úmrtí v našich rodinách, návštěvy význačných hostů, cesty bratrů nebo otce opata po všech koutech světa. Otec převor vytvořil tabulku s třemi sloupci, která ukazuje život naší komunity, církve a světa v minulém roce a otec opat některé události v kapitule okomentoval. Například 12. dubna 2018 jsme doprovázeli božské oficium na varhany, 20. dubna byly převezeny do pražské katedrály ostatky kardinála Berana. Na konci června se bratr Cyril z Nového Dvora stal bratrem Damiánem ze Sept-Fons a o několik dnů později, na začátku července, se bratr Eloi ze Sept-Fons stal bratrem Benediktem z Nového Dvora, každý našel svoje místo jemu šité na míru oddálením od své původní rodiny a k velké lítosti svých rodičů. Boží cesty jsou nevyzpytatelné. V srpnu jsme oslavili desáté výročí od smrti Alexandra Solženicyna (3. srpna). Týž měsíc skonala matka Justýna v Mariafrieden (9. srpna), která byla u počátků našeho založení, když zprostředkovala kontakt prvním Čechům se Sept-Fons, konala se pravidelná návštěva otce opata Dom Patrika (9.–14. srpna), připomněli jsme si padesáté výročí pražského jara a následně jsme se účastnili opatského požehnání Matky Lucie z opatství Naší Paní nad Vltavou (22. srpna).
Ale to není vše, ještě jsme učinili přehled naší ekonomické činnosti. Z naší zahrady jsme sklidili 600 kg mrkve, což je dvakrát více než předchozí rok. Z poloviny sklizně švestek se stala marmeláda a druhou půlku jsme nechali vypálit (30 litrů národního alkoholického nápoje), vyrobili jsme 54 736 skleniček hořčice nebo pomazánky Tartinuts, o 4 % vrostla výroba kosmetických produktů, podali jsme 7130 obědů 762 hostům. Je vidět, že jim chutná!
V roce 2018 uplynulo již sedmdesát let od roku 1948, kdy komunisté uchopili moc v Československu. O dva roky později byli řeholníci a řeholnice vyhnáni ze svých klášterů a byli „shromážděni“ do několika konventů, které se proměnily ve vězení. Mezi nimi byl i otec Valentin Krejčí OP, prastrýc našeho bratra Jana Pavla, který zemřel v roce 1954 ve věku 37 let. Ani tři roky věznění mu nezabránily v obnovení velmi aktivní kněžské služby během následujících osmnácti měsíců. S pomocí otce Ondřeje a požehnáním bratrů kazatelů zrestauroval náš bratr Jan Pavel starý kříž, aby ho umístil na hrob tohoto svědka víry.
Nejedná se ale o dávnou minulost. V Africe a v Asii je dnes pronásledování nejsilnější. Bratři a sestry čelí vážným obtížím. V rohu křížové chodby zbyla socha Panny Marie, před kterou se modlili, než museli narychlo opustit klášter. Zvon, který je svolával k božskému oficiu, se odmlčel. Dřevo, které nařezali, je tuto zimu nebude zahřívat. Jejich dílna je od nynějška tichá, prázdná... Chuť omelety, kterou chvatně pojedli před východem slunce v den jejich odchodu, nikdy nezapomenou. Neznáme vždy jejich jména, ale jejich tváře se podobají tvářím, které známe. Jestli se náš křesťanský život, mnišský nebo laický, nezajímá o starosti těchto zkoušených bratrů, zůstane uzavřený a pohroužený jen sám do sebe.
Kromě naší náboženské víry jsme my a vy součástí lidstva. Každý člověk, mladý, starý, otec, matka, dítě, je součástí nás samých a jeho osud se nás týká. Nejedná se o rozhodnutí, ale solidaritu zapsanou v každé lidské bytosti. Mnich nosí tyto lidi v sobě jakožto osobní zodpovědnost. Mnišská teologie nazývá tuto skutečnost „zástupnictví“: mnich nestojí sám tváří v tvář svému osudu a svému povolání. Stojí před tváří Boží s ostatními: „Tvůj lid,“ stěžuje si Mojžíš mluvící k Bohu Izraele (Ex 32, 11).
Oslavili jsme dvacáté výročí „objevení Nového Dvora“. Dne 30. ledna 1999 otec Mikuláš a několik bratří Sept-Fons, v čele s naším přítelem Ladislavem Legem (vysvěcený na stálého jáhna pro diecézi), objevili zříceniny barokního statku v závějích sněhu. Od této chvíle došlo k mnohým událostem, v nichž jste byli naší oporou. Znovu děkuji!
Jelikož je zvykem v každoroční kronice uvést i několik malých událostí posledních měsíců: 14. září bratr Klement přijal hábit; večer na svatého Silvestra při práci v lese spadl a vypadalo to na vážnější zranění, ale po rentgenovém vyšetření v nemocnici se ještě tentýž den vrátil do kláštera. Máme dobré anděly strážné… 29. září byl bratr Theofan vysvěcen na jáhna otcem biskupem Holubem – s biskupem naší diecéze máme více než srdečné vztahy. 2. února přijal hábit bratr David. Co se týče „velkých událostí“, není toho moc co říct. Zvon nás svolává každé ráno ve tři hodiny na noční modlitbu. Bratři vycházejí rozespalí a nevrlí z dormitáře. Každodenně nás shromažďuje mše svatá. Do skriptoria každý chodí dle svých možností. Všichni se snažíme hledat Boha v modlitbě. Nový Dvůr je úl, kde dva sedmdesátnici dávají příklad těm nejmladším. Ale co říct o těchto „velkých událostech“? Hlavně si nemyslete, že jsme příkladná komunita! Obtíže a starosti máme jako všude jinde.
V korespondenci mezi filosofem Jacquesem Maritainem a velkými katolickými spisovateli, jako je Bernanos, Mauriac a Claudel, najdeme mezi živými a přímými potyčkami tyto dvě perly: „Kdybys znala Boží dar… Ti, kteří ho znají, ať o něm mluví. Ti, kdo milují Pána, ať to řeknou. Nechť ti, které utěšuje, ať řeknou, že jsou utěšeni.“ (Mauriac) A ještě: „Ve skutečnosti každá generace přináší vzepětí nových myšlenek, nové potřeby, a úlohou Církve je tyto myšlenky pokřtít. (…) Úloha katolíka není zlořečit, ale rozumět, ne obětovat současnou přítomnost, která vás potřebuje a která přinejmenším existuje, více či méně chimérické minulosti, která již neexistuje a která pravděpodobně nikdy neexistovala.“ (Claudel) Tak tedy, blahoslavení, kteří žijí v roce 2019, neboť budou utěšeni.
Ve dnech předcházejících Vánocům přišlo spoustu blahopřání poštou nebo elektronicky. Přestože není možné odpovědět všem, vězte, že tyto kontakty jsou pro nás velmi cenné. Ještě jednou děkuji. Pokračujte v modlitbě za nás, tak jako my se modlíme za Vás. Hodně odvahy do všeho, co od Vás vyžadují každodenní zápasy.
Br. M.-Samuel, opat z Nového Dvora
