Při psaní tohoto dokumentu se papež, jak sám uvádí, nechal inspirovat bohatstvím reflexí a rozhovorů podzimního synodu o mladých lidech. Název exhortace „Christus vivit“ je syntézou pozitivního poselství, které chce tento dokument dát: „Ježíš žije. On je naší nadějí a nejkrásnějším mládím tohoto světa... Proto první slova, kterými se chci obrátit ke každému mladému křesťanovi, jsou: On žije a chce tě živého!,“ uvedl Svatý otec v úvodu.
Apoštolská exhortace je rozdělena do 9 kapitol:
1. Co říká Boží slovo mladým?
Text vychází z toho, co Boží slovo říká o mladých, jak se na ně Bůh dívá. Přináší příběhy Starého i Nového zákona, aby ukázal jejich hodnotu v době, ve které s nimi společnost moc nepočítala. Papež si všímá toho, že „Ježíšovi se nelíbila skutečnost, že se dospělí na ty nejmlaší dívali s opovržením nebo si z nich despotickým způsobem dělali služebníky.“ Ježíšův postoj byl opačný: „Kdo je mezi vám největší, ať je jako nejmenší.“
Stejně tak Písmo svaté doporučuje úctu ke starým. Být mladými není ale pouze otázkou věku. Ježíš se setkává také s bohatým mladíkem, ale „jeho duch nebyl tak mladý, protože se držel bohatsví a pohodlí,“ píše dále papež. V evangeliu jsou někteří mladí, kteří jsou „připraveni a pozorní,“ zatímco jiní „se rozptylují a jsou ospalí“. Mladým lidem, kteří ztratili sílá se obrácí Pán s pozváním: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“
2. Ježíš Kristus stále mladý
Synoda potvrdila, že mládí je povzbuzujícím obdobím života, které sám Ježíš prožíval. „Ale nemůžeme si myslet, že Ježíš byl osamělým teenagerem. Jeho vztah s lidmi byl vztahem mladého muže, který sdílel svůj život v rodině, která byla dobře začleněna do života obce, nikdoho Ho nepovažoval za podívína, nestranil se druhým,“ píše dále papež. Proto by pastorace mladých měla brát v úvahu tento aspekt, aby nevytvářela projekty, které by izolovaly mladé od rodiny a zbytku světa.
Svatý otec mluví o mládí církve a uvádí: „Prosme Pána, aby osvobodil církev od těch, který chtějí, aby zestárla, upnula se na minulost, kteří ji brzdí a činí nehybnou,“ a dále upozorňuje na to, aby církev nepodlehla pokušení, že je mladá, protože se vzdává všeho do nabízí svět. „Církev je mladou, když je sama sebou,“ zdůraňuje papež. A pokud zůstávají pro mnoho mladých náboženství a církev prázdnými slovy, papež poznamenává, že „tito lidé jsou vnímaví k postavě Ježíše, když je přestaven přitažlivým způsobem. A k tomu musí být církev ochotna změnit některé konkrétní věci.“
3. Vy patříte nyní Bohu
Papež potvrzuje, že mladí jsou nejen budoucností světa, ale i současností, a proto je potřeba jim naslouchat a odolávat pokušení, poskytovat jim hotové odpovědi a „recepty“. Je potřeba v nich vidět to pozitivní a mít schopnost „objevit cesty, kde ostatní vidí jen zdi.“ Dále papež připomíná také mladé žijící v oblatech, kde se válčí, kteří jsou obětmi zločinů, obchodování s lidmi, otroctví a sexuálního zneužívání a uzavírá: „nemůžeme být církví, která nepláče tváří v tvář těmto tragédiím svých maličkých.“
Dalšími tématy, které zmiňuje papež v této kapitole, je ideologická kolonizace v oblasti sexuality, digitální svět mladých a mladí migranti. Nezapomíná také na téma zneuživání a příležitosti k obnově církve, otevřít se novým Letnicím. Znovu potvrzuje závazek synody přijmout přísná preventivní opatření a vyjadřuje vděčnost všem, kteří mají odvahu odsoudit zlo, které utrpěli. Papež mladým připomíná, že „ze všech bolestivých situacích existuje cesta ven a že je mnoho mladých, kterým se podařilo v rámci komunitního života vyhnout pádu do pasti a zůstat svobodnými.“
4. Velká zvěst pro všechny mladé
Papež se obrací ke všem mladým s nejdůležitější zprávou:
„1. Bůh tě miluje.
2. Kristus tě zachrání, neboť Jeho láska je větší než všechny naše rozpory.
3. On žije! A jestliže žije, tak může být přítomný ve tvém životě, v každém okamžiku ho může naplnit světlem.“
5. Cesty mladých
V této kapitole se papež zabývá otázkou: „Jak se žije mládí, když se necháme osvítit a proměnit radostou zvěstí evangelia?“ Je to důležité, protože mládí je darem, který můžeme zbytečně vyplýtvat nebo ho můžeme s vděčností přijmout a prožít v plnosti. Mládí je dobou volby a Svatý otec vyzývá mladé, aby se nepoddávali úzkosti, protože „nejkrásnější sny se realizují s nadějí, trpělivostí a odhodláním a vzdáním se spěchu.“ Dále je papež vybízí, aby se neomezili na to, „pozorovat život z balkónu a nestrávili ho před obrazovkou“. Naopak jim vzkazje: „Nechte o sobě slyšet! Zbavte se strachu, který vás paralyzuje, žijte! A neochuzujte své mládí o přátelství s Ježíšem, která dává vašemu mládí plnost, abyste se vždy cítili doprovázeni jako učedníci do Emauz.“
6. Mladí s kořeny
„Někdy jsem viděl mladé stromy, krásné, které vzpínaly své větve k obloze a stoupaly stále výš, vypadaly jako píseň naděje. Později, po bouři, jsem je naše mrtvé, bez života. Protože měly málo kořenů...,“ píše dále papež ve své nové exhortaci. Budoucnost bez kořenů není možná, přerušení mezi generacemi není dobré a užitečné. Papež upozorňuje na to, aby se mladí nenechali zlákat manipulátory, kteří je chtějí vykořenit. „Neznamená to, souhlasit se vším, co říkají staří lidé, ale důležité je kráčet společně,“ dodává.
7. Pastorační péče o mládež
Pastorace mládeže prošla velkou změnou a je nezbytné, aby se sami mladí stali „aktéry pastorace mládeže, doprovázeni a vedeni, ale svobodni v hledání nových cest s tvořivostí a odvahou.“ Pastorace mladých by měla klást důraz na dva směry: hledání, tj. povolání nových mladých k Pánu, a růst.
8. Povolání
„Pán má pro každého svůj krásný plán,“ vzkazuje dále papež František mladým a dodává: „je potřeba ho rozvíjet“. Pro každého člověka existují dvě základní oblasti: utváření rodiny a práce. „Mladí lidé silně cítí výzvu milovat a sní, že potkají toho pravého/tu pravou, s kým založí rodinu. Sexualita je darem a má dva účely: milovat se a předávat život,“ píše papež a ujišťuje mládež, že „navzdory všem problémům stojí za to vsadit na rodinu. Věřit tomu, že nic nemůže být definitivní, je podvod. Žádám vás, abyste byli revoluční a šli proti proudu. Mám ve vás důvěru, proto vás povzbuzuji, abyste si vybrali manželství.“
Další výzva patří těm, kteří cítí povolání k zasvěcenému životu: „Nevzdávejte se snů a zvažujte cestu zasvěcení se Bohu... Buďte si jisti, že pokud poznáte, že vás Bůh volá, následujte Ho. Bude to to, co dá vašemu životu plnost.“
Svatý otec také vybízí politiky, aby se zabývali nezaměstnaností mladých a mladým vzkazuje: „Je pravda, že bez práce nemůžeš žít a někdy budeš muset přijmout to, co najdeš, ale nikdy se nevzdávej svých snů, nikdy definitivně nepohřbi své povolání.“
9. Rozlišování
„Objevit vlastní povolání je úkolem, který vyžaduje prostor samoty a ticha, je to osobní rozhodnutí. Proto je nezbytné rozlišování, “ zdůrazňuje Svatý otec. Je proto potřeba, aby ti, kteří mladé na této cestě doprovázejí, byli vnímaví ke třem věcem:
1. pozornosti a naslouchání člověku;
2. schopnosti rozlišovat milost od pokušení, pravdu od klamu;
3. porozumění, toho, kam ten druhý opravdu směřuje.
Svatý otec doporučuje: „musíme dávat podněty a doprovázat a ne vnucovat cesty.“
Exhortace se uzavírá s papežovým přáním:
„Drazí mladí, budu šťastný, když vás uvidím běžet rychleji než ty, kteří jsou pomalí a ustrašení... Církev potřebuje váš impuls, vaše postřehy, vaši víru... A až přijdete tam, kam jsme my ještě nedorazili, mějte trpělivost na nás čekat.“
(zdroj: www.cirkev.cz)
