Odkud přicházíte? Jaké bylo Vaše předchozí zaměstnání a co Vás přimělo ke změně?
Na biskupství jsem přišla z Církevní ZŠ a SŠ, ve které jsem pracovala dvacet let. Tedy pracuji pořád, v současné době ještě vyučuji matematiku a dokončuji práci na projektu Šablony. Ale příběh by se měl vyprávět od začátku, ne od konce.
Před dvaceti lety jsem začala pracovat v Církevní střední odborné škole jako učitelka matematiky a nic nenasvědčovalo tomu, že zde prožiji profesně značně dramatický příběh. Po deseti letech jsem se stala ředitelkou školy. Zhruba po třech letech na nás začal doléhat demografický pokles žáků 9. tříd, o školu byl stále menší zájem, takže zřizovatel stál před rozhodnutím, zda školu zrušit, nebo se pokusit ji zachránit. Velkou motivací bylo, že pokud bychom školu přestěhovali do Plzně, mohli bychom v rámci ní založit církevní základní školu, po které byla v Plzni už dlouho poptávka. Tak začala těžká, hodně těžká, ale myslím, že hojně požehnaná práce celého týmu, jejímž výsledkem je dnešní skvěle fungující církevní škola na Slovanech. Postupem času jsem ale cítila, že už škole nemohu nabídnout nic nového, a že bych mohla své zkušenosti využít ve školství v jiné roli. Rostoucí segment církevního školství začal shodou okolností pociťovat potřebu jakéhosi školského odboru, který by se o školy a zařízení nějakým způsobem staral. A tak jsme se s panem biskupem a řediteli domluvili a vznikla pozice koordinátora.
Jaká je náplň Vaší práce?
Dá se to shrnout jednoduchou větou, že se starám o zřizované školy a školská zařízení. Hlavní náplní je veškerá pomoc ředitelům, a to jak po stránce odborné (tady čerpám z mé desetileté praxe ředitelky školy), tak po stránce duchovní – budu organizovat meditační dny a duchovní cvičení pro ředitele i pro pedagogy a zaměstnance našich škol a zařízení. Předpokládám také, že v budoucnu bude zájem o to, abychom zakládali nové církevní třídy, školy, případně školská zařízení.
Jaká vnímáte specifika, pozitivní i negativní stránky církevního vzdělávání?
Víte, já jsem nadšenec do školství obecně. Mám ho ráda proto, že jsem přesvědčena, že v kvalitním vzdělání a výchově leží budoucnost naší společnosti. Co se týká církevního školství, zasvětila jsem mu celý svůj profesní život a neměnila bych, protože tam cítím mnohem více prostoru pro vytváření přátelského klimatu a mnohem více prostoru pro svobodu k práci, myslím jak žáků, tak učitelů. Ale hlavně je to prostor, kde můžeme otevřeně sdělovat, ukazovat, někdy i předávat a také sdílet naši zkušenost s Bohem.
Jaké jsou aktuální úkoly, které na Vás čekají?
Já to momentálně nazývám pracovním termínem, že „kolíkuju hřiště“ Chci přesně najít všechny potřeby, na které by měl koordinátor reagovat, a také hledám jeho přesnou pozici ve vztahu pan biskup, vikář pro školství a ředitelé. Cítím velkou zodpovědnost, protože jsem první koordinátor, ale doufám, že ne poslední.
Co se týká žhavých novinek, tak momentálně připravuji kulatý stůl o církevním školství v plzeňském kraji. Věřím, že o něm napíšete v příštím zpravodaji podrobnou reportáž.
Kdo Vás inspiroval či inspiruje?
Jsem fanda lidové, nebo řekněme obecné moudrosti. Jsou to jednotlivé názory nebo myšlenky, které se píšou v knihách nebo se prostě jen tak řeknou nad kávou a štrůdlem. Vždycky je to stejné, začíná to úžasem, pokračuje nadšením a pak se to snažím nějak zapracovat do svého života nebo „poslat dál“. Nebudu zatloukat, že nejbohatším zdrojem moudrosti je pro mě Bible.
Jak odpočíváte? Jaké jsou Vaše koníčky?
Nejsem zrovna přeborník na odpočinek a pěstování koníčků. Taky za to dost často dostávám vyhubováno od dětí (4 ks) a maminky, ale ostatně ve velké rodině jsem rozvinula pouze vášeň pro mezinárodní kuchyni. Jinak jsem ale duší sportovec. Mám ráda dlouhé túry, pokud je to v horách, tak je to nejlepší, taky tenis a letos jsem objevila squash. Už nelyžuju, ale zbožňuju stavět sněhuláka J. Pokud se potřebuji odreagovat duševně, tak hraju scrabble. Ale to, co je pro mě skutečně osvěžující, je humor. S humorem a sebeironií se dá zvládnout, no řekněme, mnohé.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně radosti a Božího požehnaní v nové pracovní etapě.
Jana Drengubáková, redaktorka.
