Ptáte se, co je nového? Co říci? Bratr Simeon složil 15. srpna slavné sliby. Odpoledne se vše opět zklidnilo a my jsme jako každý rok kráčeli ambitem v procesí za obrazem blahoslavené Panny Marie, který nesli na ramenou čtyři bratři.
Hrubá stavba kaple pro hosty je dokončena. Skýtá posvátný prostor skromných rozměrů, který se zdá mít slibnou akustiku. Tyto práce budeme dokončovat v rytmu našich možností střídavě s opravou klášterní fasády. Dělníci v současné době pracují na severním křídle, kde se nachází opatský kostel. Někdy tropí ohlušující rámus v době osobní modlitby. Bratři ho snášejí, tak jako zakladatelé snášeli dokončovací práce na klášteře. Někdy hudrují, ale to je zdravé. Trpělivost je ctnost, která se rozvíjí jen za předpokladu, že člověk může říkat, co si myslí.
Nedaleko kláštera, v obci Dobrá Voda, založili mniši téměř před dvaceti lety spolek Český Západ, jehož cílem je umožnit četným romským rodinám ze sousedství „mít život ve svých rukou“, abychom přejali heslo tohoto spolku. V čele spolku se vystřídalo mnoho ředitelů a ředitelek, mezi nimi i velmi nám drahá Eva Halbrštátová, která před třemi roky zemřela. Otěže skupiny, která za dvacet let prošla velkým vývojem, nedávno převzal nový ředitel Ondřej Fábera. Tímto ho vítáme! Vedle oddaných přátel, kteří nás provází od počátku, a několika dalších, kteří se k nám přidali, se na správě podílí na dálku i mniši. Ti v současné době finančně dotují necelou desetinu ročního rozpočtu.
Klášter je loď, která pluje po stejném moři jako každá jiná. Drží se relativně v ústraní, ale je solidární se všemi, křesťany i nekřesťany. Má své vlastní povolání, své vlastní dějiny, své radosti i bolesti. V den výročí našeho založení, 20. srpna, jsem svým bratrům v homilii připomněl, že svatý Makarius Veliký, egyptský anachoreta (+391), otevíral své srdce těm, kteří ho upozorňovali na jeho chyby, ale zavíral dveře před těmi, kteří ho obdivovali. Klášter, který založil mezi Káhirou a Alexandrií, je dodnes živý. V Novém Dvoře není nic podivuhodného, jen malá skupinka mnichů, která je každé léto o rok starší a která se snaží předávat těm, kteří se k ní připojí, to, v co věří. Roste v moudrosti? Bůh ví.
Toto léto zasáhl naše rodiny či přátele několikrát smutek. V průběhu dvou měsíců bylo pět bratrů svědky toho, jak jejich babička nebo dědeček končí svou životní pouť. Každý život má konec, který může být plný světla pro toho, kdo žije v Boží přítomnosti. Tyto události byly pro bratry i pro jejich rodiny chvílemi hlubokého pohnutí a upevnění jejich víry.
Žijeme v rytmu naděje a odvahy, víry a zdravého rozumu, ale to, co okolo nás panuje, není ani naděje, ani víra, ani zdravý rozum, ani odvaha. O důvod víc, abychom pěstovali tyto nadpřirozené a přirozené ctnosti. Tak se budeme moci vzájemně podporovat a udržovat mezi sebou hluboké vztahy založené na otevřenosti a přátelství.
Při slavení těchto různých výročí i mimo ně jsme se nikdy nezapomněli modlit za vás a za vaše blízké, za vaše zesnulé i za generace, které budou tvořit svět zítřka. Počítáme také s vaší modlitbou.
br. M.-Samuel, opat kláštera Nový Dvůr
