Jak vzpomínáte na Vánoce svého dětství?
Vánoce byly svátky, na které jsme se společně s mladším bratrem vždy velice těšili, protože přinášely mnoho mimořádné radosti: dárky, stromeček, cukroví, ale také hezkou hudbu v kostele a především krásné betlémy.
Pocházím z Třeště, která je známá svou dlouholetou betlemářskou tradicí. Celé generace v mnoha rodinách vyřezávaly a vyřezávají figurky betlémů. Betlemáři se tomu věnují během roku a v adventu betlémy stavějí. Zůstávají postavené až do Hromnic. Dnes betlemáři stavějí kolem dvaceti betlémů a jezdí je obdivovat i autobusové zájezdy. U nás doma se velký vyřezávaný betlém nestavěl. Možná proto, že jsme byli truhlářská rodina, která pracovala se dřevem z profese, a už tedy nebyl zájem a čas zabývat se jím mimo pracovní dobu.
Každý rok jsme pod stromečkem měli krásný vlak. Byla to nádherná tradiční vánoční hračka. Dárky jsme samozřejmě dostávali praktické, například potřebné oblečení. Ale nápady jsem měl náročné. Rodiče schovali můj dopis psaný v první třídě Ježíškovi, kde jsem ho prosil o motorovou koloběžku (v roce 1945!) a pohyblivý betlém. Nepamatuji se už na to, kdy jsem zjistil, že dárky dávají rodiče, ani na to, kdy jsem sám někomu vánoční dárek daroval.
Snad by bylo dobré ještě doplnit, že jsme s bratrem od malička ministrovali, jak bylo v našem městě mezi věřícími kluky vždycky tradicí (v současné době je tam nejméně dvacet ministrantů), což přinášelo mnoho mimořádných zážitků, zvláště o Vánocích a Velikonocích. Tam někde se začalo rodit i moje pozdější kněžské povolání.
Jak prožíváte Vánoce dnes?
Vánoce dnes prožívám především jako duchovní službu všem, kteří mají zájem. Jednak se snažím posloužit svátostí smíření; to je velmi důležitá služba. A jednak bohoslužbami, především mší svatou. V současné době se snažím po dohodě s kněžími jim vypomáhat, jak je potřeba. Zdejší farář P. Romuald Štěpán Rob [farnost Karlovy Vary - Rybáře] vypomáhal celý uplynulý měsíc v nemocnici na oddělení nemocných s Covidem a já jsem ho ve farnosti zastupoval. Možná bude třeba, aby po Vánocích, pokud opět vzroste počet nemocných, ještě v nemocnici vypomohl. V nejbližší době budeme plánovat vánoční bohoslužby a jejich zajištění. Bude to jistě opět mimořádné, jako to bylo o Velikonocích. Kéž by to bylo volnější a mohlo se účastnit víc věřících.
Stává se tradicí, že před Vánocemi k nám přijede biskup Tomáš a generální vikář Jakub a máme hezké posezení s dobrou večeří. Další slavnostní jídlo je samozřejmě na Štědrý večer. Letos se nás asi sejde víc kněží a bude to milé setkání, i když časově omezené termíny bohoslužeb. Máme zde dobrého muže, pocházejícího ze Sicílie, který nám často připravuje jídlo obvyklé v jižních krajích Evropy a které sestra Monika kombinuje s našimi tradičními pokrmy.
Vnímáte, že epidemie koronaviru ovlivní i letošní advent a Vánoce? V čem a jak?
Situace pandemie je u nás zatím nejistá. Začalo uvolňování, ale počty nemocných Covidem-19 moc neklesají, takže je těžké předvídat, jak bude o Vánocích. Je možné, že lidé budou nuceni sledovat bohoslužby v televizi, v rozhlase a dalších médiích, že do kostela se jich dostane málo.
Tato situace nás opět povede k tomu, abychom se více zaměřovali spíše na vnitřní, duchovní obsah Vánoc než na vnější, tradiční zvyky a obřady. To je ovšem náročné, a proto dosažitelné spíš pro aktivní křesťany, a nikoliv pro tradiční, kteří jsou zvyklí slavit Vánoce obvyklým, dosti povrchním způsobem. V těchto našich oblastech s malým počtem aktivních věřících je jasným znamením i to, jak pomalu roste počet návštěvníků bohoslužeb, i když už jsou větší počty možné.
Jak křehká je živá, aktivní křesťanská víra! To bychom si měli vzít jako důležitý poznatek současné pandemie a usilovat o formování aktivních křesťanů, aby rostli počtem i přesvědčivostí svého křesťanského života, protože oni jsou živým jádrem církve, u nás i kdekoliv.
(6. prosince 2020)
