Čtení, které jsem pro tuto příležitost vybral, je ze třetí kapitoly knihy Kazatel, ze které k nám po celá staletí promlouvá moudrost židovského národa. Hlavním tématem je čas. Čas, který se vteřinu po vteřině, minutu po minutě, hodinu po hodině, den po dni, rok po roku, staletí po staletí neodvíjí bez jakékoli vztahovosti. Čas, jak ho prožíváme my lidé, jako znamení hloubky našeho lidství. Čas, ve kterém prožíváme lásku a vzplanutí. Čas, který najednou běží nesmírně rychle, protože se dotýká toho, co je podstatou a smyslem lidského života, i čas, který se nesmírně vleče, když prožíváme úzkost, strach či nemoc. Čas určující naše životy způsobem, který nemáme v rukou, a přesto charakterizující způsob, jak kráčíme po svých životních cestách. Čas, který nám dal Bůh, je darem, za který jsme někdy nesmírně vděčni, ale jindy jím pohrdáme.
Dnes jsme si udělali čas proto, abychom prožili vděčnost a zažili naději. Abychom prožili vděčnost za všechny dny, roky a desetiletí, která jsme prožili s lidmi, kteří nám byli blízcí a již jsou v jiném pokoji, jak jsme slyšeli v básni, kterou napsal Charles Péguy.
Za chvíli vás pozvu, abyste zapálili svíci jako výraz poděkování a vděčnosti. A také jako výraz naděje, že čas je darem. Darem od Toho, který byl dřív, než začal čas, a který přebývá v nedostupném světle, do něhož jsme pozváni v okamžiku, kdy se náš pozemský čas naplní.
Je to náš lidský čas, který je pozváním k naději, že – jak říká Kazatel – lidská touha po věčnosti je silnější než čas a že čas překračuje. Časem se probíjí až ke zkušenosti, o které věříme, že ji již učinili ti, za které zaplujeme svíci a jejichž jména vložíme do rukou bratří trapistů, aby se za ně modlili. Ve zkušenosti toho, že tam, kde končí čas, začíná věčnost s jediným skutečným plodem – s tím, co zrodila a vytvořila láska.
Kéž náš čas, ve kterém nyní napíšeme jména těch, kteří jsou nám drazí, je časem obnovení naší naděje, že lidský život je mnohem vzácnější, než aby skončil s časem. Ale že je určen tomu, aby vstoupil do lidské touhy a objevil věčnost. Věčnost, ve které věčné TEĎ je tím, čemu se člověk nejvíc blíží v okamžiku, kdy zažije skutečnou lásku.
