Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé, dámy a pánové,
v adventu minulého roku jsem nás z tohoto místa vybízel, abychom si uvědomili, že jsme všichni na jedné lodi a že situace celosvětového ohrožení je skutečně řešitelná pouze tehdy, jestliže se nikdo nebude snažit zachránit na úkor druhých. Chtěl bych Vám proto nyní poděkovat za jakékoliv Vaše úsilí, které bylo v uplynulém roce motivováno snahou o společný postup. Vážím si všech Vašich rozhodnutí, slov i gest, kterými jste se postavili skeptikům přemýšlejícím pouze egoisticky ve stylu „zachraň se kdo můžeš“.
A dnes, stále bohužel v době, kdy je kovid v mnoha směrech tématem číslo jedna, bych chtěl na toto své adventní přemýšlení loňského roku navázat. Ano, tváří v tvář kovidovému ohrožení jsme skutečně na jedné globální lodi a myslím, že rychlost, s jakou se různé mutace viru dostanou přímo k nám z druhé strany naší planety, velmi jasně ukazuje, že představa jakéhokoli selektivního způsobu obrany je skutečně naivní. Nicméně to, že jsme na jedné lodi, ještě neznamená, že jsme spolu. Naopak, uprostřed stále nových bouřlivých vln pandemie nám hrozí, že stabilitu naší společné lodi poruší znesvářené skupiny na palubě natolik, že bychom mohli i ztroskotat.
Jsme svědky do nedávna pro mnohé z nás nepředstavitelné skutečnosti: nemožnosti domluvit se s velkými skupinami lidí na základě racionálních argumentů. Nejen mediální, ale i pracovní, přátelský a příbuzenský svět je zachvácen rozporuplnými diskusemi či taktickým mlčením. Osobně jsem přesvědčen, že toto rozdělení ohrožuje budoucnost globální spolupráce i prosperitu jednotlivých států více nežli samotná pandemie, a navíc zásadně proměňuje i soužití na lokální úrovni. Týká se tedy zcela konkrétně i našeho města.
Tak jako v každém okamžiku ohrožení, i nyní proto vzrůstá zodpovědnost Vás politiků, jejichž jméno je odvozeno od slova polis – což starořecky znamená obec, za kterou nesete zodpovědnost a ve které usilujete ochránit a podpořit to, co je společným dobrem jejích obyvatel. Právě starostí o společné dobro se totiž skutečný politik odlišuje od ideologického vůdce, kterému jde jen o prosazení vlastního vidění světa, nebo od mafiána, který se zase zabývá pouze prospěchem vlastní skupiny. A já bych Vás chtěl dnes naléhavě vyzvat, abyste se v této náročné době osvědčili jako skuteční politici, tedy jako ti, kteří s nasazením všech svých schopností usilují o společné dobro a hledají cesty, jak překlenout propasti, které se mezi námi v současné době dramaticky prohlubují: propasti neporozumění, nedůvěry a neochoty si naslouchat.
V září letošního roku jsem ve Stříbře pochovával nejstaršího kněze naší diecéze, Otce Jiřího Hájka. Na jeho pohřbu, kterého se i v tomto křesťansky vykořeněném kraji zúčastnil pan starosta, mnozí zástupci veřejného života i velké množství obyvatel ze Stříbra a okolí, bylo připomenuto, že jeho zásada, pro kterou se stal tak všeobecně uznávaným, zněla: „Naším úkolem je stavět mosty. Mezi námi totiž existují příkopy, jež není možné odstranit. Je ale možné přes ně postavit most, aby i lidé rozdílných názorů mohli žít spolu.“ Bytostným úkolem politiků je stavět takovéto mosty, abychom i v rozervané krajině, která náš svět dnes charakterizuje, nežili jedni od druhých zcela izolováni.
Myslím, že tato má vznešená slova byste správně spojili pouze s lehkým blahosklonným pokývnutím, jestliže bych k tomuto velkému ideálu politika coby pontifika, tedy stavitele mostů, nepřidal alespoň trochu konkrétnosti, jak se těmito staviteli stát. Pokusím se o to. Letos na podzim začal v katolické církvi, řekl bych, bezprecedentní proces, iniciovaný papežem Františkem. Proces takzvané synodální, tedy společné cesty. Má být významným nástrojem k překonání různých napětí, která v současné době prožíváme v katolické církví. Základním prostředkem, který stojí v centru této papežovy iniciativy, je ochota ke skutečnému naslouchání. Osobně musím říci, že teprve v okamžiku, kdy slovo naslouchat bylo takto vyzdviženo a podtrženo papežem Františkem, byl jsem nucen si přiznat, že opravdové naslouchání nepatří k mým silným stránkám. Naslouchání, při kterém se nejedná o to, že člověk akusticky slyší, co ten druhý říká, a v okamžiku, kdy porozumí, co chce sdělit, ihned začne pro obhajobu své vlastní pozice intenzivně promýšlet a formulovat protiargumenty. Jde o naslouchání, které se s vnitřní nadějeplnou zvědavostí snaží objevit i u lidí s úplně jinými názory to, co může pomoci nahlédnout realitu z jiného úhlu, a tak spatřit skutečnost komplexněji, a tedy i pravdivěji. Naslouchání založené na důvěře, že druhý, ačkoliv stojí názorově na jiném břehu, mne může obohatit, jestliže ho alespoň trochu pochopím, protože ho pochopit chci.
Jsem přesvědčen že připravenost k takovémuto naslouchání je jedním ze zásadních nástrojů pro to, aby v rozervané krajině našich dnešních dnů mohly existovat mosty, aby se tato krajina neproměnila v izolované ostrovy či bitevní pole. Generální sekretář naší katolické synodální cesty na začátku zdůraznil, že to, kam nás skutečné naslouchání dovede, vlastně nevíme, ale věříme, že to bude cesta správným směrem, protože nás na ní bude inspirovat a vést Duch Pravdy.
Kam nás povede vzájemné naslouchání v občanské společnosti, také nemůžeme dopředu s jistotou říci. Ale věřím, že stejný Duch Pravdy bude při díle i zde a on sám se spolu s námi stane významným pontifikem, tedy architektem a stavitelem mostů vzájemného setkávání a porozumění. A to i tady u nás doma, v naší Plzni.
Přeji a vyprošuji Vám všem, Vašim blízkým i všem Plzeňačkám a Plzeňákům požehnané vánoční svátky a schopnost stavět mosty v roce 2022.
Tomáš Holub
