„Na konci týdne, který jsem od Tomáše dostal na rozmyšlenou, se jako nedělní evangelium četl příběh o rozhovoru Ježíše se Šimonem Petrem z Jan 21. Novým způsobem v něm pro mě ožilo Ježíšovo slovo: ‚Až budeš starší, jiný tě přepáše a povede, kam nechceš…‘ Nějak pak už Tomášovu prosbu nešlo odmítnout. Ale ve své nezkušenosti v mnoha oblastech spojených s touto rolí prosím všechny o podporu a trpělivost na společné cestě.“
Petr Hruška, farář Řk farnosti Cheb
„Generální vikář je mým nejbližším spolupracovníkem. Je nezbytné, aby to byl člověk organizačně schopný a odolný vůči zátěži, která s touto funkcí souvisí. P. Petr Hruška obě tato kritéria splňuje a k tomu přidává téměř třicetiletou pastorační zkušenost z diecéze a osobní poctivost. Jsem velice rád, že mou nabídku funkce generálního vikáře přijal a těším se na spolupráci.“
Tomáš Holub, biskup plzeňský
P. Petr Hruška, Ph.D., pochází z Plzně, z rodiny Luboše a Ludmily Hruškových. Ve svém dospívání spolu s bratrem Michalem a sestrou Janou zblízka přihlížel vzniku plzeňské Meditační zahrady, kterou založil jeho otec, politický vězeň komunistického režimu. Za své první samostatné křesťanské krůčky vděčí někdejšímu plzeňskému kaplanovi P. Václavu Chroustovi a za hlubší uvedení do křesťanství pak především P. Aleši Opatrnému.
Po vystřídání několika zaměstnání (technik Českých drah, topič v mateřské školce, sanitář ve fakultní nemocnici) a absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil v r. 1988 nejprve do litoměřického, později pak do pražského semináře. Po své jáhenské ordinaci v r. 1994 a po kněžské ordinaci v r. 1995 působil jako člen společné duchovní správy v Klatovech, následujících pět let pak jako administrátor farnosti Chodov, kde spolu s dalšími zakládal romský klub Khamoro.
Od r. 2001 do r. 2004 postgraduálně studoval pastorační vedení a spiritualitu v irském Dublinu. Svá studia zakončil v roce 2009 na KTF UK v Praze obhajobou dizertační práce na téma pastoračních rad. Dnes již 18. rokem působí v Římskokatolické farnosti Cheb. Nejprve společně s Petrem Bauchnerem, posledních 12 let pak samostatně jako farář. Spolu s dalšími přáteli v Chebu založil mobilní Hospic Sv. Jiří.
Pro svoji osobní spiritualitu rád čerpá z ignaciánských, karmelitánských a františkánských pramenů. Pro pastorační službu vidí jako zásadní inspirace z Laudato si‘ a Fratelli tutti papeže Františka a z právě probíhajícího synodálního procesu v církvi. Leží mu na srdci diakonický, synodální, ekumenický, ekologický a spirituální rozměr pastorace. Energii a podporu čerpá, dle svých slov, ze služby ve farnosti, z kontemplace a od přátel. Nejraději relaxuje při pobíhání po lese, jízdě na kole, chození po horách a lovení kešek.
