Vážení čtenáři,
před předloňskými Vánocemi jsme připravovali v obci, kde bydlím, společně s kulturním výborem, adventní stezku po okolí obce. Platila ještě covidová omezení, a tak jsme hledali možnosti, jak lidem něco nabídnout, aby neseděli doma. Advent je také náboženským tématem, na tom se asi čtenáři zpravodaje shodnou, a tak jsem se toho u nás rád ujal. Vytvořil jsem text, který se týká křesťanského prožívání adventu a byl jsem s ním spokojený. Celá stezka byla ovšem týmová práce a bylo mi v dobrém vytknuto, že tam je plno pojmů, kterým nemůže nikdo rozumět. A přitom mně připadalo vše jasné. Slova jako liturgie, vigilie, roráty apod. jsou totiž pojmy, pod kterými většina lidí kolem nás nic netuší, a proto nemohou ani textu rozumět a text je pro ně tedy zcela zbytečný. Uznal jsem, že je to pravda a od té doby na to často myslím. Leží mi na srdci hledání jazyka, kterému porozumí lidé daleko od kostela a koneckonců také hledání jazyka, kterému mohou rozumět lidé, kteří třeba do kostela už chodí. Je totiž tolik věcí, které trápí i těší současného člověka a já o nich neumím srozumitelně mluvit.
Proto na začátku postní doby pro vás mám takový malý nápad na změnu obvyklé terminologie, tedy změnu pojmu pro používané slovo „OBRÁCENÍ“. Je to, prosím, návrh zcela nezávazný, to je samozřejmé. Vypozoroval jsem, že o obrácení se mluví již ve zmiňovaném adventu a pak velmi záhy v postní době. Pokud bychom to brali velmi jednoduše a jen mechanicky, tak po dvojím obrácení jsme zase tam, kde jsme byli. To, že to tak někdy opravdu je, nechám teď stranou a pokusím se tento mezi námi obvyklý termín modernizovat.
Zde je můj návrh. Předpokládám, že znáte, z telefonu nebo jako samostatné zařízení GPS, navigaci do auta. Používání a nastavení navigace mi někdy připomíná duchovní cestu, kterou všichni přeci nějak kráčíme. Známe cíl, v nastavení volíme trasu – krátkou nebo rychlou, bezplatnou nebo bez trajektu. Posloucháme pokyny, které nám přicházejí. Někdy jedeme jinudy, protože to tam známe a necháme trasu přepočítat. Radujeme se, když dorazíme zdárně do cíle. Někdy jsme však zvědaví, kde na mapě jsme a tak prstem mapu zvětšujeme a díváme se, jak daleko je to či ono město nebo památka. Dostaneme se tak mimo vyznačenou cestu. A někdy se úplně ztratíme a vůbec nevíme, kde je naše původní trasa. Když pak potřebujeme zpět, jednoduše zmáčkneme tlačítko „VYCENTROVAT“ a ono se to krásně zase stabilizuje a nastaví pro další cestu.
A tak prosím „VYCENTROVAT“ je to slovo suplující naše obvyklé obrácení. Na naší opravdové životní cestě, méně i více duchovní, přeci opakovaně bloudíme, třeba jen ze zvědavosti nebo z hlouposti nebo i vědomě. Opouštíme tak nastavenou trasu, jejímž cílem je Bůh. Proto si představuji, že je třeba v postní době opakovaně mačkat tlačítko „VYCENTROVAT“, abychom směřovali a jeli správným směrem, abychom viděli kousek trasy před sebou, abychom znali náš cíl a věděli, že se k němu stále přibližujeme a mohli se radovat až do cíle, dříve nebo později, dojedeme.
Mačkejte, co to dá.
