Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé, dámy a pánové,
děkuji za možnost, abych k Vám jako biskup plzeňský před vánočními svátky a koncem roku 2023 opět promluvil. Vážím si toho a v žádném případě nepovažuji za samozřejmost, že se tak děje již 27 let. Když jsem v minulých letech dostával reakce na toto tradiční promlouvání k Vám, tak ve většině jste na mých slovech oceňovali určitý nadhled spojený se slovy naděje pro náš rozbouřený svět . A to mne těší, protože právě to se domnívám, že může tradici příspěvku plzeňského biskupa zde na zastupitelstvu dávat skutečný smysl: nabízet pohled na celek, ve kterém je obsaženo očekávání dobra v budoucnosti. Protože skutečná naděje je právě toto: očekávání dobra, očekávání, které není naivní ani slepé.
Musím ale přiznat, že předstoupit před Vás v současné společenské situaci, a to jak v té naší české, tak v té světové, se snahou dostát stejnému zadání, tedy nabídnout Vám ve svém přemýšlení nenaivní a neslepé očekávání dobra do budoucnosti, vnímám jako zadání nesmírně náročné, jestliže se z mého proslovu nemá stát zbožné kázání - což samozřejmě nechci. Nemyslím si totiž, že ode mne očekáváte, abych pojetí naděje, o kterou zde vše ve svém předneseném zamyšlení opřu, směřoval k dobrému a všemohoucímu Bohu a k věčnosti. Kdybych tak totiž učinil, mohl bych být Vámi právem nařčen, že do tohoto výsostně civilního prostoru vnáším náboženskou ideologii.
Kázání tedy ode mne zcela po právu nyní neočekáváte. To byste si mne nemuseli zvát sem a mému povídání vyhrazovat drahocenný čas zastupitelstva, ale mohli byste v klidu přijmout pozvání do sousedství do naší nádherné katedrály svatého Bartoloměje. Tam totiž můžete mé autentické kázání opřené o moji víru v dobrého Boha vyslechnout nejen teď o Vánocích.
Otázka, kterou jsem si tedy při přípravě tohoto mého zamyšlení kladl s velkou vážností a naléhavostí zní takto: máme zde a nyní v pozemské části našeho života opravdovou naději? Můžeme očekávat pro nás a naše blízké dobro v budoucnosti, když vezmeme skutečně vážně celek světa a všeho, co se v něm děje? Můžeme vyhlížet, nikoliv krátkodobé a chvilkové, ale přes generace se rozprostírající dobro, jestliže nebudeme zavírat oči před dramatem klimatické změny, před hrůznou realitou války na Ukrajině a ve Svaté zemi, před velkým rébusem masové migrace a neschopností Evropy mít dostatek vlastních potomků?
Není jedinou smysluplnou variantou při poctivém vyhodnocení všech skutečných globálních rizik rezignovat na základní pohled, který je vlastní evropskému myšlení po celá dlouhá staletí? Tedy přestat se zajímat o celek cestou hledání univerzálních odpovědí a místo toho se přiklonit k izolacionismu, který nám aspoň na chvíli ještě může dát šanci si užívat to, co zbývá z toho dobrého starého světa tak, jak si jej ve svých vzpomínkách umíme idealizovat?
Mnoho z našich spoluobčanů tento způsob ochrany svého štěstí spočívající v nezájmu o to, co se děje mimo jejich rodinu, město či zemi, používá. A já si nakonec myslím, že jim to vlastně nemůžeme mít ani moc za zlé, ačkoliv asi všichni zde v tomto sále moc dobře tušíme, jak je to způsob krátkozraký, v mnohém velmi nezodpovědný a v důsledku také nesmírně sobecký vůči přicházejícím generacím.
Nicméně, přes veškerou komplikovanost dnešní doby, bych chtěl Vám zodpovědným za život a rozvoj tohoto našeho města nabídnout přeci jen nadějný pohled, který neutíká před realitou celého našeho rozkolísaného světa. Pohled, který podle mého hlubokého přesvědčení v sobě spojuje schopnost dívat se na celek a zároveň možnost nehledat naději pouze ve výslovně transcendentální náboženské rovině.
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ To je citát Václava Havla, který za oblíbený označuje řada osobností našeho veřejného života.
A i mně se moc líbí, protože ve své podstatě obsahuje bytostnou a samozřejmou provázanost mezi vším, co se děje na lokální úrovni a tím, co se odehrává v celku naší modré planety. Tedy řečeno jinými slovy, tento Havlův citát zdůrazňuje, že jakékoliv dobro, které bylo učiněno a jakékoliv zlo, které bylo spácháno, se v tomto světě vždy sčítá. Že zkrátka dobro a zlo se poměřují na vahách osudu tohoto světa nikoliv pouze po kouskách vázaných na jednotlivé lidi, rodiny, města, státy či kontinenty, ale že všechno to, co se malé i velké odehraje v jakémkoliv koutu světa, nakonec dopadá na jednu či druhou stranu světových vše zahrnujících vah dobra a zla a ovlivňuje výslednou polohu.
Osobně jsem o pravdě Havlových slov přesvědčen a jsem rád, že ve svém přesvědčení nejsem v žádném případě osamocen nehledě na názorovou či politickou příslušnost. A i Vás zvu, abyste se k tomuto přesvědčení přinášejícímu naději do našeho složitého světa připojili.
Jestliže totiž tento výrok platí, pak to, že cokoliv dobrého učiníme nebo čemukoliv zlému zabráníme, ať už na osobní či společenské a politické rovině, má smysl pro celek. Otevírá naději na změnu výsledného postavení misek pomyslných vah vážících dobro a zlo na celém světě.
Vážený pane primátore, vážené zastupitelky a zastupitelé, dámy a pánové jsem přesvědčen, že toto je realistická naděje i pro dnešní dny a pro dnešní situaci. A proto nás všechny naléhavě povzbuzuji: Zatěžujme správnou misku vah! Někdy jen práškem malých vstřícností, někdy kamínky nebo i docela velkými balvany naší ochoty a odvahy stát na straně dobra i v náročných situacích.
Jde přece o náš svět a jeho naději, která není ani naivní, ani krátkozraká. Požehnané Vánoce a skutečnou naději i pro rok 2024 přeji a vyprošuji Vám všem. Děkuji za Vaši pozornost.
Tomáš Holub
biskup plzeňský
