Z Afriky do srdce Čech: rozhovor s P. Vincentem a P. Anthonym

Během tohoto víkendu se na jejich působení a život diecéze přijel podívat také arcibiskup z Abudže, Mons. Ignatius Ayau Kaigama, a spolu s biskupem Tomášem Holubem sloužil slavnostní mši při Svatovavřinecké pouti na Chodských slavnostech u Domažlic. (fotogalerie ZDE)

V našem rozhovoru se P. Vincent a P. Anthony představují odkud pocházejí, co je přivedlo ke kněžství, jak prožívají život v Česku a co by chtěli českým věřícím vzkázat.

Můžete nám říct, odkud pocházíte a jaká je vaše domovská diecéze v Nigérii?

• P. Vincent: „Pocházím z Ogori-Magongo ve státě Kogi v Nigérii a mou domovskou diecézí je Lokojská diecéze, s tradicí 64 let. Byl jsem vysvěcen a pracoval jsem pro arcidiecézi Abuja a v minulém roce jsem začal působit v plzeňské diecézi. “
• P. Anthony: „Jsem P. Anthony Primus Okon, pocházím z Uyo ve státě Akwa Ibom v jižní Nigérii, ale jsem knězem abudžské arcidiecéze.“

Jaká byla vaše cesta ke kněžství? Co ji nejvíce ovlivnilo?

• P. Vincent: „Má cesta ke kněžství byla radostná. Velkou roli sehrála podpora rodiny a přátel, především rodičů, kteří, ač s mým rozhodnutím stát se knězem původně nesouhlasili, mě nakonec přijali a stáli při mně.“
• P. Anthony: „Byla to dlouhá cesta, plná nejistot i chvil sklíčenosti. Nejvíce mě formovala duchovní i praktická podpora rodiny, inspirativní příklad mnoha kněží, které jsem poznal už v dětství, a také vedení mých formátorů v semináři.“

Kdy a proč jste se rozhodli sloužit v České republice?

• P. Vincent: „Do Plzně jsem poprvé přijel v září 2024. Rozhodnutí nebylo jen na mně, šlo o dohodu mezi mnou a arcibiskupem z Abuje. On zavolal, já odpověděl.“
• P. Anthony: „Řekl bych spíše, že si mě vybrala Česká republika. Rozhodnutí nebylo jen otázkou mé vůle, ale také rozhodnutí mého arcibiskupa, který určuje, kde kněží v arcidiecézi v dané době slouží. Můj příchod je součástí pastorační dohody o misijní spolupráci mezi biskupy z Plzně a Abuje.“

Jaké bylo vaše první setkání s Českou republikou a plzeňskou diecézí?

• P. Vincent: „Od příjezdu jsem zažil mnoho věcí poprvé – a všechny byly zajímavé. Plzeňská diecéze je menší než arcidiecéze Abuja, ale má silný smysl pro komunitu.“
• P. Anthony: „Mé první setkání bylo trochu nostalgické. Zpočátku mě mátl jazyk a knedlíky pro mě byly novinkou. Potkal jsem ale skvělé lidi – od kostela až po školu, kde jsme osm měsíců studovali češtinu. Všechna tato setkání pro mě byla pokorná a obohacující. Zima pro mě byla náročná, ale postupně jsem si zvykl.“

Co vás na vaší službě v naší diecézi nejvíce obohacuje – duchovně i lidsky?

• P. Vincent: „Duchovně mám více prostoru pro osobní setkání s Pánem, na rozdíl od doby doma, kdy jsem kvůli nabitému programu jsem měl málo času. Lidsky rostu, učím se emoční inteligenci a práci s různými lidmi.“
• P. Anthony: „Oslavy víry jsou tu jiné – slavnostní a jednoduché, oproti Nigérii, kde nechybí potlesk, tanec a zpěv. Češi jsou tiší, meditativní lidé a ticha si velmi váží.“

Jak se vám daří komunikovat s farníky? Co vás překvapilo na české mentalitě?

• P. Vincent: „Jazyková bariéra je výzvou, ale kurz češtiny mi hodně pomáhá. Mentalitu zatím neumím přesně popsat.“
• P. Anthony: „Na začátku byla komunikace těžká, ale s jazykem je to stále lepší. Překvapilo mě, že Češi většinou nekomunikují, pokud je něco nespojí – třeba kostel, škola nebo práce. Potřebují k rozhovoru konkrétní sociální vazbu“

Vnímáte rozdíly v prožívání víry mezi Nigérií a Českou republikou?

• P. Vincent: „Rozhodně. Naše prožívání víry s sebou nese afrického ducha, kde je bohoslužba delší a obřad je plný rytmů a tance. Tady je liturgie kratší a více slavnostní.“
• P. Anthony: „Jak jsem již zmínil, rozdíl spočívá ve slavnostní a klidné atmosféře na rozdíl od oslav, zpěvu, tleskání a tance, které charakterizují nigerijské oslavy víry. V Česku je projev víry spíš tichý a osobní. Zatímco u nás je náboženství výrazně společenská záležitost, tady to tak nebývá.

Co vás tady potěšilo nejvíce a co bylo nejtěžší?

• P. Vincent: „Po několika měsících je brzy na závěry, ale největší výzvou je pro mě jazyk a počasí. Oceňuji však smysl pro organizaci, který tu panuje.“
• P. Anthony: „Nejtěžší pro mě byly jazyk a zima. S jazykem se ale zlepšuji a na chlad jsem si zvykl. Nejvíce mě těší přijetí a vstřícnost lidí, ochota učit nás česky a trpělivost, když děláme chyby.“

Máte nějaký vzkaz pro české věřící?

• P. Vincent: „Musí bojovat proti všeobecnému mínění mnoha lidí, že jsou nevěřící. Já v nich vidím jen věřící, kteří nejsou tak aktivní, jak by měli být.“
• P. Anthony: „Obdivuji opravdovost víry českých věřících. I když jich není mnoho, ti, kdo svou víru vyznávají, to dělají ochotně a s radostí, a to mě hodně naučilo.“

Jaké jsou vaše plány a očekávání do budoucna?

• P. Vincent: „Rád bych pomohl vytvořit komunitu s živější spiritualitou, která dokáže pozitivně ovlivnit další generaci věřících.“
• P. Anthony: „Rád bych se naučil dobře česky, abych mohl plnohodnotně vykonávat pastorační službu a přispívat k růstu víry lidí, jimž budu sloužit.“