Na komuniu je pro nás asi ze všeho nejdůležitější společenství, které poskytuje bezpečný prostor. Zakoušíme přijetí druhých a díky tomu začínáme být schopni vycházet ze sebe, překonávat obavy o sebe sama, strach z nepřijetí a odsouzení druhými. Můžeme si také dovolit se sami setkat s vlastním nitrem, se svojí rozbitostí a potřebou záchrany a své rány předkládat k uzdravení.
Velmi silně na nás zapůsobilo boření našich zažitých náboženských postojů, zkostnatělých úkonů, mýtů a naopak uvádění do nového Života Kristova. Dále nás všechny oslovil pohled na svátost manželství, to, že manželství je nad rodinou, je jejím základem a na vztahu manželů stojí stabilita rodiny.
Navzájem se obohacujeme svými příběhy a zkušenostmi. Slavíme společně Eucharistii a společenství Církve zažíváme nově a s větší intenzitou.
Odvážím si také nový pohled na slavení Eucharistie, na povznesení do nového Jeruzaléma, který jsme nově objevili v předposlední kapitole knihy Zjevení.
Vědomí toho, že evangelium lze žít, bytí ve zlatém nádvoří, prožívat společnou modlitbu. Zažít předchuť nebe- hloubka, ryzost, čistota. Znovu dostat odvahu mluvit o víře/ o Bohu.
Zároveň si můžeme odpočinout a zakusit osvobození od všeho vně komunia (práce, rodina, starosti a péče o domácnost) a mít více času na osobní modlitbu, relax v přírodě.
Podívejte se s námi na fotografie od účastníků a organizátorů, jak společně strávili tento naplněný čas.
