Reakce 1:
Milý otče biskupe,
reaguji na výzvu ohledně reakcí na proslov patriarchy Bartoloměje.
Odrážím se zejména od jeho věty: "Měli bychom doufat a pracovat pro občanskou společnost v Evropě, kde společné dobro překračuje hranice a rozdělení." Něco podobného se v Evropě v širokém měřítku snaží různí lidé uplatnit již od XV. století (narážím na mírové poselství Jiřího z Poděbrad a smlouvu křesťanských církví v našich zemích), ale velmi často bez úspěchu. Na přelomu XX. a XXI. století však člověk pomalu nabyl dojmu, že se to konečně plní. Události posledních měsíců a let včetně různých reakcí církevních představitelů však ukazují na obtížnost, křehkost a pro někoho možná i "nechutnost" takovéhoto stavu. A skutečné následování Krista se pak z veřejného i soukromého prožívání vytrácí.
Vyjeté koleje a bohužel i extremismus jsou někdy pro svoji jasnost a jednoduchost mnohem životnější než aktivní a citlivý přístup k poznání bohatství celého stvoření. Bartolomějův proslov chápu jako společenské alarmo a také upozornění na existenci skrytých potíží a nedorozumění i odhalení slabých stránek zdánlivě klidného a smírného stavu.
Na základě toho chápu danou situaci pro sebe coby řadového laika jako apel k tomu, co je pro "kristovce" nejdůležitější: 1) pomáhat k růstu, kráse a pokoji Božího stvoření, 2) ve svém povolání a v okruhu svých blízkých (věřících i nevěřících) se snažit být vhodným a sobě dostupným způsobem užitečným (třeba i jen nekomentovaným příkladem chování) a 3) upřímně prožívat Ježíšem v Písmu formulovaný kategorický imperativ, který je jakousi verbalizovanou podobou Božího působení zjeveného Mojžíšovi: Bůh je (pří)jemný vánek, který potěší. Bůh neubližuje. Ani my bychom neměli. Bůh je světlo a láska. - Děkuji Vám i Petru Hruškovi coby prostředníkovi za tento podnět k zamyšlení!
Se srdečným pozdravem a přáním Pánova požehnání k Vašemu důležitému (a podle mne ve Vašem případě velmi zajímavě uplatňovanému) poslání
Mgr. Marek JANOSIK-BIELSKI
----------------------------
Reakce 2:
Chvála Kristu,
patriarchy Bartoloměje si vážím, ale tentokrát se mi zdá, že šlápl vedle. Je nespravedlivé označovat spolupráci při zastávání tradičních hodnot (např. manželství výhradně pro muže a ženy) za jakousi ekumenu sympatizantů s Ruskem. Osobně je mi tato ekumena sympatická (dokonce se domnívám, že by měla být rozšířena i na mimokřesťanská náboženství), ale samozřejmě bez jakékoliv vazby na Rusko. Ostatně jejím příkladem může být i tento měsíc u nás přijaté "tradicionalistické" prohlášení duchovních různých církví.
S pozdravem
Vít Machálek
----------------------------
Reakce 3:
Sláva Kristu!
Dříve jsem ekumenická setkání vnímal spíše tak, že každý zástupce jednotlivých konfesí něco říká, ale každý si stejně myslí, že jeho víra je ta pravá a nejlepší by bylo, kdyby všichni ostatní přijali jeho víru. V tom ale za mě ekumenismus nespočívá. Jak ostatně zmínil patriarcha Bartoloměj, cílem ekumenismu bylo konání společného dobra a šíření radostné zvěsti. Ekumenismus na poli charity a snad i evangelizace bych vnímal jako velmi potřebný. V rámci ekumenismu bych se spíše věnoval tomu, co jednotlivé konfese spojuje a ne je rozděluje. Pokud se bude bavit katolík s evangelíkem například o Panně Marii či svatých, mohou nabýt dojmu, že se jejich víra úplně liší a nemají nic společného. V tu chvíli ale zapomenou na sjednocující Kristovu lásku, kdy se pro nás Pán vydal až do krajnosti, a kdy tato víra nás křesťany všechny spojuje. Proto hledání společného a společné konání dobra by mělo být hlavním posláním ekumenismu dnešní doby. Možná bychom si mohli vzít příklad od našich nevěřících bratrů a sester. Ti nevidí katolíka, evangelíka, baptistu či metodistu. Vidí křesťana, člověka, který věří v Boha a nějakým způsobem s ním prožívá vztah. Možná se na ty rozdíly soustředíme až moc my křesťané a pak zapomínáme na to, co nás spojuje, láska v Ježíše Krista.
S pozdravem
Jakub Konečný
----------------------------
Reakce 4:
Milý pane biskupe!
Na výzvu zveřejněnou na webových stránkách biskupství zasílám několik postřehů k projevu patriarchy Bartoloměje.
1. Nejsem si zcela jist, zda je patriarcha dostatečně obeznámen s rozsahem sekularizace a náboženskými poměry panujícími v Evropě, zejména v její části sjednocené v Evropské unii a šířeji v jí blízkých nečlenských zemích (Švýcarsko, Norsko). Tvrzení, že " Evropa zůstala po celé dvacáté století bytostně křesťanským kontinentem" je hluboce mylné a zvláště při pohledu na poslední desetiletí uvedeného století musí na tváři vykouzlit úsměv.
2. Mnohá konstatování patriarchy jsou ovlivněna odsouzeníhodným vpádem ruských vojsk na Ukrajinu a tragickou, zcela nekřesťanskou reakcí ruské pravoslavné církve (zejména jejího vedení) na tento čin. Takové uvažování je z pozice pravoslavného patriarchy naprosto pochopitelné, ale odpovídajícímu uchopení problému ekumenismu a působení církví v postkřesťanské Evropě nikterak neprospívá.
3. Bojím se, že přednášející vylévá s kalnou vodou ze dna vaničky i dítko samé, když situaci ve Spojených státech amerických (spojení evangelikálů s katolíky) staví na roveň podpory Putinovy diktatury ruskou pravoslavnou církví.
4. Jako ústřední prvek selhání "nového" ekumenismu v projevu uvádí obranu tradičních (jinde tradicionalistických) hodnot, aniž by tyto hodnoty specifikoval. Naštěstí dále hovoří o "rétorice kulturních válek" a to je pojem dnes běžně užívaný, zahrnující kulturní a politický boj o potratovou legislativu, manželství pro stejnopohlavní páry, legalizaci euthanasie, asistovanou reprodukci apod.
5. Když už známe zamýšlený obsah oněch hodnot, musí nás níže uvedená pasáž projevu minimálně zarazit:
"Nemůžeme se však domnívat, že by tradicionalistické hodnoty měly být stejnou výzvou pro jednotu křesťanů, protože tyto hodnoty jsou dnes zpochybňovány a kritizovány jak ve veřejné sféře, tak v církvích samotných. Rétorika takzvaných kulturních válek dnes těžce ohrožuje jakýkoli potenciál dialogu a poškozuje samotné jádro ekumenismu, protože zde pravoslavní stojí proti pravoslavným a katolíci proti katolíkům".
6. Skutečně pro mne jako pro následovníka Ježíše Krista má být určující převládající mínění ve veřejné (tedy sekulární) sféře a názorové obraty v některých církvích? Je jistě smutné, že dnes stojí názorově v tak podstatných otázkách katolíci proti katolíkům, ale daleko více by nás mělo trápit, zda náhodou nestojíme v názorové opozici vůči svému Bohu!
7. Patriarchova představa o nábožensky a kulturně rozmanité Evropě je ve světle událostí v migrací nejvíce zasažených státech Evropy (Francie, Švédsko, Velká Británie) naivním snem člověka, který dopady oné rozmanitosti doposud neokusil.
Závěrem k celkovému vyznění projevu:
Nahradit střet dialogem. Boj vyjednáváním. (Zkusme dnes něco podobného navrhnout o vlastní existenci zápasící Ukrajině.)
Minimálně v euroatlantickém civilizačním prostoru je pro církve nanejvýš lákavé upozadit neuralgické body "kulturních válek" a upřednostnit to, na čem se s "veřejnou sférou" bez problémů shodne. Bezesporu je to pohodlnější. A dále pomalu a pokud možno nenápadně své prozatím jen upozaděné postoje revidovat a plíživě opouštět. Přesně tento model dnes nachází uplatnění v křesťanských církvích, naši církev katolickou nevyjímaje. Jenže my se nemáme řídit tím, co si myslí (často domněle nebo po mediální manipulaci) většina ani hledat to, co je pro nás pohodlnější. Protože to mimo jiné znamená nechat nenarozené děti na holičkách, nechat doslova fyzicky mrzačit děti a dezorientované mladé lidi díky LGBTQ+ ideologii, opustit mnohé starce a stařenky na sklonku života, ale především sebrat všem hledajícím naději, kterou má skutečně hluboce duchovní a ne duchu doby poplatná církev nést.
Upřímně zdraví
Tomáš Valer
----------------------------
Dotaz 5:
Vážený otče biskupe!
Na základě některých prohlášení členů naší církve (ordinovaných i neordinovaných) ze začátku prázdnin jsem během léta promýšlel otázku, kterou bych Vám chtěl položit. Netýká se plzeňské diecéze, možná to není otázka vhodná do youtube pořadu. Rozhodnete-li se ji v Live s biskupem nepoužít, chápu to.
Zajímalo by mě, jak má člen Božího lidu přistupovat k Tradici a učení katolické církve a jaký vztah má Tradice a učení k svědomí jednotlivých věřících. Věřící je asi nemají jen slepě a bez promýšlení přijímat, kde však leží hranice, kde je ještě prostor pro osobní rozlišování (např. i s duchovně doprovázejícím)? Kde leží hranice, za níž už se člověk od učení katolické církve vzdaluje? Kde člověk Tradici kreativně žije, kde jí ještě dosvědčuje svým životem, a kdy ji už popírá? Může být Tradice a učení katolické církve v rozporu s autentickým upřímným hlásáním Evangelia (např. v oblasti etiky vztahů)?
Děkuji za odpověď, najdete-li si na ni čas.
Nepřestávám se modlit za dar Ducha Svatého ve Vaší nelehké službě.
Jakub Petr
Dobrý den pane biskupe,
napsala jsem článek o tom, jak prožívám zimu ve studeném kostele. Teď nemám odvahu ho nabídnout do našeho farního časopisu, nejdřív bych ho chtěla probrat s někým, kdo má větší rozhled a víc informací než já. A nevím s kým jiným než s Vámi. Jistě je to téma aktuální i ve Vaší diecézi.
Dívala jsem se v listopadu na Váš pořad Live s biskupem a líbilo se mi, jak berete vážně každou otázku. Tak Vás prosím o Váš komentář - třeba v dalším vysílání 19.12. kdybyste odpověděl na jednoduchou otázku : Jak mám vysvětlit dospívajícímu synovi, že v kostele si má sundat čepici i v zimě, když je teplota uvnitř stejná jako teplota venku?
K pochopení, jak o tom uvažuji, přikládám ještě ten můj článek.
Děkuji za Vaši otevřenost, i naše děti ( dcera14 a syn16 let ) o Vás vyprávěly, že jste je zaujal na CSM v HK.
S pozdravem a přáním požehnaného adventu
Lýdie Eliášová, Choceň
Vážený otče Tomáši,
úvodem Vám vyjadřuji obdiv za snahu nacházet uživatele církvení půdy, kteří při svém hospodaření ze srdce odpovídají na encykliku Laudato si. Je bezva, že tématu věnujete tolik energie, ačkoli vyjádřeno penězi, zrovna biskupství má nadpráci za mizivý honorář. Dotaz pro LIVE stream se nakládání se zemědělskými pozemky týká:
--- Jak může příslušník laického živlu přispět k udržitelnějšímu nakládání s církevní půdou na půdě své farnosti?
--- Je dobrý nápad obrátit se na představitele své farnosti a na dané téma iniciovat setkání synodální skupiny?
--- Chystá se BiP založit svůj zastřešující subjekt pro správu pozemků, se kterými si farnosti nebudou vědět rady nebo jim budou fuk?
Do mého "rádiu" patří Farnost Žlutice, ale co se spřízněných stávajících i případných dalších uživatelů týče, jsme i na Bochově a Toužimi. Ještě více otázek by bylo, ale spíše diskusních. Těším se, že i tak téma rozeberete, pastýřsky i prakticky. Snad jsem to do LIVE s biskupem #3 stihl,
přeji požehnaný týden, Vojtěch, Valeč.
