Missa chrismatis, v překladu mše křižma. Je to bohoslužba, při níž je katedrála plná kněží z celé diecéze, kteří obklopují svého biskupa. Spolu s ním slaví eucharistii, připojují se k žehnání olejů pro nemocné a katechumeny a koncelebrují při svěcení směsi oleje a vonného balzámu nazývané křižmo. Slovo křižmo pochází z řeckého χρῖσμα – chrisma, ‚pomazání‘. Má stejný slovní základ jako slovo Kristus (Χριστός), pomazaný. Křesťané, kristovci, jsou tedy ti, kdo byli pomazáni.
Mší, která se slaví na Zelený čtvrtek, začíná církev velikonoční triduum a chce připomenout poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku do krajnosti těm, které zachovával ve světě, obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína, dal je apoštolům k požívání a přikázal jim a jejich nástupcům v kněžství, aby to konali na jeho památku.
Touto mší se slaví památka ustanovení eucharistie neboli Pánovy paschy, kterou jsou mezi námi neustále přítomna svátostná znamení oběti nové smlouvy. Také se slaví památka ustanovení kněžství, kterým je ve světě neustále přítomno poslání a oběť Krista. Nakonec se slaví památka lásky, kterou nás Pán miloval až k smrti.
Velký pátek, 29. března 2024Podle prastaré tradice církev neslaví na Velký pátek eucharistickou oběť. Památka umučení Páně obsahuje bohoslužbu slova, přímluvy, obřad uctívání kříže a svaté přijímání. Velkopátečních přímluv je tradičně deset, letos budou doplněny vyjímečně o jedenáctou přímluvu za Ukrajinu.
Bílá sobota a Velikonoční vigilie, 30. března 2024Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. Očekává v modlitbě a postu jeho vzkříšení.
Vigilie připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých, a je považována za "matku posvátných vigilií". V ní totiž církev s bdělostí očekává vzkříšení Pána a slaví svátosti uvádějící do křesťanského života.
Velikonoční vigilie, které židé každoročně slavili jako památku na velikou noc, kdy přenocovali v očekávání přechodu Pána, který je měl vysvobodit z faraonova otroctví, to byl předobraz pravého přechodu Kristova, totiž noci opravdového osvobození, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu.
Už od počátku církev každoročně slavila Velikonoce, slavnost všech slavností, především noční vigilii. Vždyť Kristovo vzkříšení je zárukou naší víry a naděje, a křtem a biřmováním jsme byli zapojeni do Kristova velikonočního tajemství, s ním jsme zemřeli, s ním jsme byli pohřbeni, s ním vzkříšeni a s ním také budeme kralovat. Tato vigilie je také očekáváním příchodu Páně.
Boží hod velikonoční, Den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, 31. března 2024
