Jaroslav Karl se narodil 18. června 1929 v Plzni, ve třech letech se s rodiči a sestrou přestěhoval do Klatov, kde později vystudoval reálné gymnázium. Ještě v průběhu války se zapojil do odbojové skupiny Černý lev a po maturitě v roce 1948 začal studovat teologii v Českých Budějovicích. Už o dva toky později byl ale seminář uzavřen a Jaroslavu Karlovi následně nebylo umožněno ani studium medicíny (místo něho absolvoval kurz fyzikální terapie a rehabilitace).
Jaroslav Karl poté sloužil u Pomocných technických praporů v Libavé a ve Šternberku u Olomouce, kde byl přímo v kasárnách 29. září 1952 zatčen Státní bezpečností a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 17 letům vězení za velezradu a vyzvědačství. Z věznice v Leopoldově byl propuštěn v květnu 1960 při amnestii, ale o rok později byl znovu zatčen za rozvracení republiky. Ve věznici ve Valdicích byl pak v roce 1962 tajně vysvěcen na kněze biskupem Korcem.
Takto okamžik svého svěcení popisuje P. Karl:
„S biskupem Korcem jsme se domluvili, že v neděli nepůjde na oběd, já také ne. A až budou volat na oběd, já vyběhnu nahoru na schodiště a na kraji schodiště, abychom viděli na schodiště i na chodbu, mne vysvětí. Tam na mne vložil ruce, byl jsem vysvěcený a utíkal jsem dolů, zašel do cely a ani ne za minutu se zabouchly dveře.“
Po propuštění z vězení pracoval P. Karl v různých povoláních, zvláště jako ošetřovatel v psychiatrických léčebných, nejdéle v Praze-Bohnicích. Stále byl pod drobnohledem StB, ale ani to mu nezabránilo, aby se angažoval ve skryté církvi – mimo jiné doprovázel tajné bohoslovce ke svěcení, jezdil s nimi i k berlínskému biskupovi Joachimu Meisnerovi.
Kněžské povolání mohl legálně vykonávat až po pádu komunismu, od roku 1990 působil jako děkan v Bechyni. Byl také aktivním členem Konfederace politických vězňů v Klatovech, v Klatovech také strávil poslední léta svého života.
(zdroj: Paměť národa)
