Kolem roku 1650 přišel do Klatov kominík Bartoloměj Rizzoleti. Oženil se, ale nemohli mít s manželkou děti, a tak adpotovali Annu rozenou Rýmarovou. Když dívka dospěla, provdala se za místního krejčího Ondřeje Hirschbergera, který si ale řemesla moc nehleděl a často pil. Z manželčina věna za čas nic nezbylo, kvůli dluhům se Anna s manželem musela často stěhovat. Naposledy bydleli v chalupě čp. 99 Klášterského předměstí. Z celého majetku zbyl jen mariánský obraz, se kterým Ondřejův tchán Rizzoleti přišel do Klatov.
V té době, kdy na rodinu dolehla opravdová bída, také onemocněly jejich děti. Hirschberger se ze zoufalství začal u obrazu modlit, a děti se uzdravily. Na mysl mu pak přišla odvážná myšlenka, jak si pomoci z bídy: začal modlením u obrazu "léčit“ i své známé. Úspěšně.
Hlavní zázrak se stal v neděli 8. července roku 1685, kdy obraz bez příčiny začal potit krev. Zpráva o této události se rychle rozšířila po městě, vyvolala senzaci a davové šílenství. Jezuita Loučanský byl k celé věci nedůvěřivý a žádal vysvětlení, ale děkan farního kostela Pater Jan Vojtěch Štodlar a císařský rychtář města Jan Filip Hoch z Hochu měli jiný názor. Spěchali na místo zázraku a „očitě spatřili pravdu“. Obraz byl přenesen do kostela na hlavní oltář, aby lidé mohli vidět tento zázrak.
Celé město a okolí podlehlo této atmosféře – bázni i nadšení ze zázračných uzdravení. V Praze byla vytvořena nezávislá světská komise, která (mimo jiné) na základě očitých svědků rozhodla o pravosti zázraku. V neděli 23. září roku 1685 (což je v těchto případech uznávání zázraků velmi krátká doba) uznal tento jev za zázrak přímo pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna.
Vize děkana a rychtáře o vytržení města z letargie a o jeho nové prosperitě se naplnila. Již následující rok na první pouť druhou neděli v červenci, v den zázraku, přišlo do města mnoho tisíc poutníků. Prosperita města šla nahoru a instinkt hlavních aktérů, že „by z toho něco mohlo býti“, se potvrdil.
My jim za to dnes můžeme jenom poděkovat, neboť nebýt tohoto zázraku, nepřišly by do města takové peníze, za které byly postaveny nové barokní Klatovy.
Na místě chaloupky byla postavena kaple Zjevení Panny Marie lidově zvaná Chaloupka, Hirschberger byl jmenován opatrovníkem obrazu a dostal dědičně k obývání tzv. „Vovsovský domeček“. Skončil však podivnou smrtí. Jednou při strojení oltáře stál na žebříku, který podklouzl, Hirschberger se lekl a při škubnutí si natrhl žilku na krku. Ten mu otekl a do tří dnů zemřel.
(zdroj: Přátelé české historie)
