Sestra Edita: „Na tento den jsem se těšila už dlouho. Představa tohoto dne mě naplňovala radostí a zároveň i bázní z kroku do neznáma.

Měla jsem však v tento den obrovský pokoj a radost v srdci, že se můžu viditelně rozhodnout pro Krista a ukázat tak svou lásku k Němu. Je pro mě krásné obléknout náš noviciátní hábit, a tím se vlastně obléknout viditelným znamením, že Bůh je. To si moc přeji – ukazovat lidem okolo sebe, že Bůh je a stojí za to pro Něj žít.

Přijetí nového jména bylo pro mě jako ponořit se zcela v nového člověka. Za toto jméno jsem velmi vděčná. Sv. Terezie Benedikta od Kříže je mi v mnohém velkým vzorem. Toužím kráčet v jejím příkladu ženy s obrovskou silou, kterou nalezla v Pánu, a růst v lásce a stále směřovat do Nebe.

Kéž stále z lásky k Pánu Ježíši nepřestávám bojovat a přinášet oběti, protože On za to stojí a všechno už pro mě udělal první.“

Sestra Alžběta: „Když jsem poprvé v životě přemýšlela, jak by mohla vypadat má obláčka, ve svých představách jsem ji viděla jako velkou bránu, po které začíná zcela nový život. Jak jsem však žila se sestrami, a jak se tento den skutečně přibližoval, poznala jsem, že život se nezačíná žádnou branou, ale od počátku jsem na cestě života a slavnost obláčky mě uvádí do jeho další etapy.

Ohlédnu-li se za tímto dnem, vnímám své velké obdarování. Jsem Bohu velmi vděčná, že jsem od Něj tolik dostala, v životě, ale i v tomto dni. Již od samotného rána mě Bůh zahrnoval důkazy své lásky a starostlivosti, které jsou pro mě i příslibem, že se o mě Bůh sám bude starat i nadále.

Přála bych si, aby na mě bylo stále vidět, že jsem naplněná vnitřním pokojem a hlubokou radostí, a abych se i já stávala viditelným znamením toho, že Bůh je a že stojí za to žít zcela pro Něj už nyní.“