Do Horní Blatné jsme přijeli v sobotu odpoledne. Tábor už ale vlastně začal v pátek 23. srpna setkáním na Diecézním centru mládeže v Plzni. To se povedlo, přišlo opravdu hodně dětí a ještě pár jich pak přijelo následující den rovnou sem na Blatnou. V sobotu byl totiž svátek sv. Bartoloměje, a proto jsme chtěli slavit mši svatou s biskupem u něho v Plzni. Tábor tedy začal v pátek nácvikem liturgie, spolu s biskupem Tomášem jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plzni prožili opravdu krásnou liturgii. Je to hezká tradice, že se s námi biskup Tomáš každý rok setkává. Letos od nás dostal dárek – jeho katedra je v katedrále sv. Bartoloměje, tak jsme mu nechali vyrobit speciální dort se svatým Bartolomějem. Byl z toho překvapení takový hezky vykulený, nevěděl, co s tím dortem má dělat, tak ho nechal dětem. Děti dort snědly a moc jim chutnal.
Až v sobotu jsme tedy přijeli do Horní Blatné a začali jsme táborovou hru. Přečetli jsme dětem něco ze životopisu P. Zdeňka Čížkovského – jak žil, jak přecházel hranice a uváděl do tajemství hledače pokladů. Abychom i my hledali ten nejcennější poklad ve svém srdci, ve svém životě. Vyprávěli jsme, jak začal hledat ten svůj životní poklad on. Šli po něm komunisti, a tak musel utíkat za hranice, kde pak prožíval svá strastiplná léta… Žil ve Francii, kde se seznámil s manželi, kteří žili dlouhodobě v Jižní Africe. Domluvil se s nimi, oni mu zaplatili jízdenku na loď, a tak i on odplul do Jihoafrické republiky. Pobýval tam, hledal práci, seznámil se s obláty. Zdeněk Čížkovský pak působil převážně v okolí kmene Zulů a řeholní život se mu zalíbil natolik, že zatoužil stát se oblátem. Vystudoval tedy v Římě a na své vlastní přání se pak do Jihoafrické republiky vrátil, aby tam pokračoval v misii. Na sklonku života říkal, že tam šel hledat diamanty (šel tam za prací), ale pak objevil ten nejcennější poklad, ten nejupřímnější vztah s Bohem. Pochopil, že Bůh není někdo, kdo vystupuje jako autorita, ale je to nejlepší a nejvěrnější přítel našeho života, kterému na každém z nás záleží a který v našem životě hledá i to nejmenší dobro proto, aby nás mohl zachránit, aby člověk došel spásy.
Na základě toho jsme potom připravili noční hru. Vyvezli jsme děti na Hřebečnou, odkud šly v noci po družstvech, podél Blatenského příkopu až do Horní Blatné. Noční hra se dětem moc líbila, v Blatné potom lovily bobříky. Věděli jsme, že budou hodně unavení, a tak jako prvního lovili bobříka neviditelnosti. Podmínka byla, že nesmí být vidět ve společných prostorech, můžou být na pokoji, ale nesmí o sobě dávat vědět. Více jak 90 % z nich tedy spokojeně odpočívalo na svém pokoji až do konce poledního klidu.
Pak už začaly jednotlivé hry a turnaje (ty probíhaly až do konce tábora) – frisbee, fotbal, luštění, hádání, vyrábění masek, lovení bobříků, například mlčení. Ten děti hodně bavil, vydrželo jich jenom šest, ale byla to pro ně dobrá zkušenost. Překvapivý byl bobřík pořádku a úklidu – kromě dvou dětí, které se nezapsaly, všichni ostatní obstáli. Když jsou děcka motivovaná, dokážou ze sebe vymáčknout to nejcennější. To je krásné.
Čekal nás také celodenní výlet. Šli jsme do Potůčků, odtud na Boží požehnání (tam nás stihl déšť, konečně, poprvé za celý týden), kolem Blatenského příkopu pak děti doputovaly nazpátek. Dostávaly každý den mapu, indicie je odkázaly zpět na Blatenský vrch, kde hledaly mapu. Ta děti zavedla ještě kousek dál ke krušnohorskému medvědu. Tam našly poklad, ke kterému směřovaly celý týden. Cílem tábora je život v jednotě, umění táhnout za jeden provaz, žít jeden pro druhého, navzájem si pomáhat.
Některé děti se znají z předchozích táborů, ale na každý tábor přijíždějí nové. Jsou tady děti z Plzně, ze Starého Plzence, z Klatov, Plánice, Horní a Dolní Bělé, z Třemošné, z Dobřan, z Karlových Varů… Tábor není vyloženě klučičí, také většina holek někde ministruje nebo to okoukaly od svých bratrů. Holky program na táboře baví, jsou dynamické, dokážou kluky strhnout. Celkem jsme na ministrantském táboře měli 30 dětí, 10 animátorů a 2 kuchařky. Je nás plný dům a uvidíme, jestli se příští rok vůbec do domu sv. Wolfganga v Horní Blatné vejdeme.
Po celou dobu tábora je tady s námi kněz P. Milan Geiger, je tu jako duchovní ministrantů. Bere si ty mladší kluky, se kterými nacvičuje liturgické úkony. Já mám ty starší, s těmi už mluvíme o vztahu mezi člověkem a Bohem – návaznost ke mši svaté, co znamená úkon kajícnosti, bohoslužba slova, bohoslužba oběti atd. Mši svatou jsme měli každý den ráno (pro ty, kdo měli zájem), v neděli byla společná mše svatá v kostele.
Postřehy františkána Junipera Jozefa Oravce jsme zaznamenali při závěrečné táborové hře na Blatenském vrchu v Krušných horách.
