Můžete nám říct něco víc o organizaci takového turnaje, jakým je evropský šampionát kněží ve futsalu? Jak dlouho turnaj trvá a jak náročná je jeho příprava?
Jde už o 14. ročník turnaje, kde se potkávají evropské týmy ve futsalu. My jsme loni v Černé Hoře přijali výzvu, že se staneme organizátory. Obvykle turnaj začíná v pondělí. Večer se sjedeme, je zahajovací mše svatá. V úterý se hrají právní zápasy, obvykle ve 2 halách. Ve středu je volný den. Jdeme se projít, něco si prohlédnout, týmy mají volný program. Letos půjdeme na Strahov, tam bude také mše, strahovští nás zvou na oběd. Bude možné prohlédnout si Strahov, katedrálu a další pražské památky. Ve čtvrtek se hrají zbylé zápasy v pražské aréně Sparta v Libni. Začínáme kolem třinácté hodiny a končíme kolem deváté večer. Následuje takový galavečer v hotelu Pyramida, kde jsme ubytováni. Letos je výhoda, že jsou všechny týmy pohromadě, takže se můžeme potkávat při snídani nebo večer jen tak neformálně. V pátek ráno se týmy obvykle rozjíždí.
Jaká jsou kritéria a podle čeho se vybírá místo, kde se zrovna bude šampionát hrát? A jak často vlastně probíhá ME kněží?
Těžko říct, jaká byla kritéria v těch předchozích ročnících. Protože jsme letošními organizátory a protože jednou z významných figur našeho týmu je říčanský farář Konstantin řečený Kostík, který je už více jak 10 let v Říčanech farářem a má tady skvělé kontakty, vyšlo to tak nějak přirozeně, že Říčany budou hostit ten první den. Místní zastupitelstvo schválilo dar na organizaci šampionátu a pronajalo nám jednu halu, kde se zápasy odehrávají, zadarmo. Tu druhou halu jsme dostali sponzorsky od majitelů za velmi přátelskou cenu.
Hovoříme spolu krátce po zápase, který jste hráli s týmem Portugalska. Bohužel jste prohráli 1:0, nicméně celý zápas provázela výborná atmosféra ze strany fanoušků. Jak vnímáte atmosféru v hale a jaká je atmosféra mezi týmy? Je spíš přátelská, nebo je tam během turnaje určitá řevnivost?
Mám s čím srovnávat, účastním se už čtvrtého ročníku. Je znát, že hrajeme na domácím hřišti, protože nás fanoušci ženou dopředu, což je velká podpora. Týmů je letos osmnáct, mezi týmy jsou ty, které se považují za favority, i ty, které si přišly prostě zahrát. Řekl bych, že ty hrají s větším klidem, s menšími ambicemi. My jsme někde uprostřed, přišli jsme si dobře zahrát, ale zároveň bychom rádi skončili do 10. místa. Je pravda, že některé týmy to také dokážou hrotit, jdou do toho tělem. V průběhu minulých ročníků už jsem byl také svědkem mnoha situací, z nichž některé byly zbytečné.
V tuto chvíli máte za sebou tři zápasy. Mohl byste říct, jak jste v zápasech dopadli, jak tyto zápasy hodnotíte a co to pro vás znamená do dalších bojů?
Po každém zápase v naší šatně jsme si s trenérem dělali malou analýzu. Ten první zápas s Itálií (0:0) byl velmi dobře odehraný, skoro na úrovni posledního zápasu s Portugalskem, jen chyběly góly. Druhý zápas jsme hráli s Kazachstánem. Za Kazachstán přijelo jen asi osm hráčů, neměli koho střídat, tak tam jsme si věřili. Uhráli jsme 2:0. Kazachstán nepatří k favoritům tohoto šampionátu. Třetí zápas jsme hráli s Maďary, ten byl trochu smolný. Otevřeli jsme skóre – 1:0, vzápětí Maďaři odpověděli, asi do minuty. Pak jsme drželi 1:1 ještě dvě minuty před koncem, ale pak jsme dostali trošku nešťastný gól. Škoda toho, protože jsme měli na remízu, se kterou bychom byli v zápase proti Maďarům spokojeni. Následně jsme nastoupili proti Portugalcům a uhráli jsme 0:1, což je v našich poměrech vynikající. Dosáhli jsme toho tím, že jsme nasadili osobní obranu na desítku a šestku. Šestka se tam jen chvíli mihla, ale desítka střílí z každé pozice, což už víme, je to skutečně skvělý hráč. V šatně bylo řečeno, že ať už bude na hřišti od nás kdokoliv, tak pokud bude desítka volná, tak ji mají brát na osobní obranu, být na něm přilepení a nepříjemní. Bylo třeba hrát hodně do těla. Portugalci hrají dost tvrdě a my jsme chápali, že musíme hrát ze zabezpečené obrany, žádné riskování, zavřít obranu a čekat na nějaké nepředvídané situace.
Jak probíhá výběr do národního týmu? Kdo to má na starost a podle jakých kritérií se rozhoduje?
Výběr už před lety začal dávat dohromady P. Marek Hric z naší diecéze. S přípravou šampionátu mu potom také začal hodně pomáhat Jura Polach, farář z Budišova a Pyšela na Českomoravské vrchovině. Pokud jde o personální stránku toho, kdo hraje, nebyla žádná zvláštní kritéria. Ale bylo řečeno, že je třeba chodit na tréninky. A je pravdou, že poslední měsíc a půl jsme měli tréninky každou neděli večer. Když jsme odsloužili naše mše, dvě nebo tři ve farnostech, sedli jsme odpoledne do auta a jeli do Říčan, kde jsme měli v šest hodin sraz na faře a od osmi do deseti trénink. Tak jsme trénovali. A dvakrát za rok hráváme Čechy proti Moravě, to je venkovní fotbal. Očekávalo se, že ten, kdo bude chtít startovat, bude jezdit na tréninky. Máme také trenéra Marka Vomáčku, bývalého ligového reprezentanta do jednadvaceti let, který nás vede už poslední dva nebo tři roky. Vnímáme na sobě také jeho práci.
Jak jste zmínil, týmy kněží Moravy a Čech měří síly dvakrát do roka. Máte představu, jak je to v jiných zemích, jestli tam jsou třeba nějaké větší, celoroční ligy? Jaké je zázemí v jiných evropských zemích?
Velice dobrá otázka. Například z toho, co jsem vyrozuměl, tak např. v Polsku, kde samozřejmě je mnohem více kněží než u nás, se hraje jakási kněžská liga na úrovni diecézí. Je tam vlastně takový interní šampionát, takže týmy Polska, které přijíždějí na mistrovství, jsou vynikající. Poláci patří k favoritům, obvykle se umisťují do třetího místa. Jsou houževnatí, vytrvalí, disciplinovaní, hrají pěknou hru a je to vidět. Myslím, že i u Portugalců to bude podobné. Vzpomínám si na zážitek z Černé Hory: Portugalci v pátek ráno, už po zakončení šampionátu, šli ještě před snídaní na výklus. Ano, my už jsme byli rádi, že jsme byli rádi, a oni se šli ráno ještě proběhnout.
My spolu hovoříme první hrací den šampionátu, v době vydání tohoto rozhovoru už bude o vítězích a poražených rozhodnuto. Ale pokud byste si měl tipnout tři favority tohoto turnaje, jak byste tipoval? Pak to můžeme porovnat se skutečností.
To je samozřejmě vždycky ošemetné. Ale tipnul bych si, že někde vepředu budou Portugalci, Poláci, překvapit může Bosna a Hercegovina, která hraje skvělý fotbal, houževnatí jsou Maďaři. Když Maďarům budou padat góly, tak oni vždycky dohrávají do konce, mají to v národním charakteru. Slováci se mohou umístit tak do pátého místa. Tak uvidíme. Já bych jen řekl, že ať už to s námi dopadne jakkoliv, rádi bychom letos skončili do 10. místa. Vnímám, že klima v týmu je dobré, že máme radost ze hry, už jsme se měli možnost na těch trénincích dobře poznat. Takže v některých krizových situacích se bereme trošku s rezervou. S největší trémou se vždycky hraje první zápas. To máte jako v evangelizaci. Než oslovíte prvního člověka na ulici, tak máte největší trému; až potom, když to uděláte, máte chuť oslovit dalšího. A když odehrajete ten první zápas, který bývá hodně opatrný, ten s Italy dopadl 0:0, jak jste slyšel, tak pak už se těšíte do těch dalších zápasů. Člověk už má kontakt s míčem a hraje s větším klidem.
Týmy jsou tvořeny výhradně kněžími katolické církve, nebo je to ekumenický turnaj?
Jsou to katoličtí kněží, někteří jsou řečtí katolíci, například mezi Slováky, Ukrajinci a také u Poláků. Jednou dokonce přijel jeden řeckokatolický polský kněz s rodinou, s manželkou a dcerou. Vím, že řada řeckokatolických kněží ze Slovenska tady má také rodiny, lze se s tím setkat.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v dalším reprezentování.
Děkuji a ještě bych rád doplnil, že jsem velmi vděčný Bohu, že jsem vůbec mohl nastoupit. Protože jsem se na tréninku začátkem listopadu zranil, měl jsem natržené vazy v koleni, dva a půl měsíce jsem nemohl trénovat. Takže bylo s velkým otazníkem, jestli vůbec budu schopen nastoupit. Chtěl bych Pánu Bohu a Matce Boží poděkovat, že tu dnes mohu být a že to koleno je v pořádku.
(Rozhovor vedl Pavel Říha)
Konečné pořadí týmů na Mistrovství Evropy kněží ve futsalu v Praze:
1. Polsko 🇵🇱
2. Bosna a Hercegovina 🇧🇦
3. Portugalsko 🇵🇹
4. Slovensko 🇸🇰 5. Rumunsko 🇷🇴 6. Maďarsko 🇭🇺 7. Bělorusko 🇧🇾 8. Kosovo 🇽🇰 9. Chorvatsko 🇭🇷 10. Česká republika 🇨🇿 11. Slovinsko 🇸🇮 12. Rakousko 🇦🇹 13. Itálie 🇮🇹 14. Ukrajina 🇺🇦 15. Albánie 🇦🇱 16. Černá Hora 🇲🇪 17. Srbsko 🇷🇸 18. Kazachstán 🇰🇿
