Sestry a bratři,
obracím se na vás letos již třetím pastýřským listem a činím tak proto, že nás v následujícím půlroce – od této neděle až do konce března příštího roku, čeká něco zásadního a důležitého, a to ujít první část synodálního, tedy společného putování tak, jak si to přeje náš papež.
Dnešní neděli totiž z rozhodnutí papeže Františka my všichni biskupové na celém světě společně se svými diecézemi přijímáme zcela zásadní výzvu pro život Církve – výzvu společně se učit žít smysluplně a radostně víru ve třetím tisíciletí. Tato výzva se v naší diecézi stává o to důležitější, o co se i mezi námi zvětšuje počet těch, kteří jsou ve svém nejbližším okolí svědky smutné skutečnosti, že se víra v našich rodinách, v našich farnostech i v celé naší zemi ztrácí.
Náš papež František chce, abychom se ptali bez předsudků, s velkou důvěrou i fantazií po tom, jak žít coby církev dnešní doby tak, aby svědectví víry bylo přitažlivé pro naše okolí a aby i nám samotným přinášelo povzbuzení, posilu a radost. Svatý Otec k tomuto hledání přidává ještě jednu naprosto zásadní výzvu: je třeba hledat společně, a to v každé místní církvi, tedy v každé farnosti, i v každé diecézi. Zdůrazňuje, že toto hledání za nás nemůže v žádném případě udělat někdo jiný kdesi v Římě či na biskupském úřadě, v našem případě v Plzni. Bez naslouchání jednoho druhému všude tam, kde svoji víru žijeme, bez braní vážně toho, co říká ten druhý, i když věci vidí jinak než já, není možné posunout se dál. Svatý Otec nás zve, abychom se učili pojmenovávat, kde se nám toto vzájemné naslouchání daří a kde naopak hodně pokulhává. Papež po nás vlastně nechce, abychom vymýšleli něco úplně nového, ale spíše abychom se nově učili žít spolu v naší farnosti i v naší diecézi ve vzájemném naslouchání. Aby byl slyšet a brán vážně názor každého, kdo se cítí být či chce být součástí naší církve.
Společné hledání, tedy synodální cesta, je naší církvi vlastní již od jejího prvopočátku. Je ale třeba, abychom si ji znovu krok za krokem osvojovali a postupně znovu vnášeli do praktického života našich farností i celé diecéze. Aby se vzájemné naslouchání a společné hledání, které se nebojí rozdílných názorů, ale věří v sílu Božího Ducha, stávalo natrvalo něčím samozřejmým v našem společném životě víry. Papež František zdůrazňuje, že jen tak můžeme být v naší době majáky naděje, a ne nějakými proroky zkázy, k čemuž možná máme někdy sklon.
Jak konkrétně na to tedy půjdeme u nás v plzeňské diecézi? Pokusil jsem se to shrnout do několika jasných bodů.
Tím prvním je, že jsem – jak si papež výslovně přeje – ustanovil pro naši diecézi koordinátory tohoto společného hledání, osvojování si synodálního stylu života. Jsou jimi Jindřich Fencl, jáhen, který má v naší diecézi na starosti pastoraci, a Jana Černíková, koordinátorka pro církevní školství v diecézi. Mám plnou důvěru v jejich schopnosti, především v jejich zapálenost a porozumění tomu, co po nás František chce.
Druhým bodem je, že si přeji, abyste si ve svých farnostech ve skupinách po 8–10 lidech položili základní otázku synody o společném putování a vybrali si jeden z deseti tematických okruhů k jejímu prohloubení. Členy těchto skupinek nemusí být jen ti, kteří jsou ve farnostech aktivní. Papež nás vybízí, abychom zachytili názory i těch, kteří do kostela pravidelně nechodí nebo nejsou ani pokřtěni, pokud mají zájem nám s dobrým úmyslem něco říci.
Moc Vás prosím, abyste, jak si to papež výslovně přeje, z těchto diskusí nikoho nevylučovali, aby se jich mohli účastnit i všichni ti, kteří se nyní v církví cítí zklamaní, odstrčení či zranění. Abychom tak byli schopni hrdě popsat to, co se nám na společné cestě daří, ale také nezamlčovat nic, co nám nejde a co nás trápí.
Budu moc rád, když si, nejlépe po setkání pastorační rady farnosti, určíte dva z Vás (nejlépe muže a ženu), kteří toto vaše povídání ve skupinkách budou koordinovat a postarají se, aby se jednoduché a otevřené zachycení Vašich pohledů a názorů dostalo na úroveň diecéze. Společně s Janou a Jindřichem se už také těšíme, že se s těmito Vašimi farními koordinátory a zástupci pastoračních rad setkáme 6. listopadu v Liticích, abychom společně prodiskutovali vše potřebné.
Třetí bodem je, že s mými spolubratry kněžími budu o tomto zásadním synodálním procesu v životě nejen naší diecéze, ale celé církve, mluvit 21. října na kněžském dnu. Budu jim vysvětlovat, že vše, co nás čeká, je bytostně spojeno přímo s podstatou naší církve, a osvětlovat smysl papežova pozvání. Věřím, že pak ve stejném duchu budou i oni připraveni povzbuzovat Vás a aktivně se zapojit. Nicméně synodální proces, který je nyní před námi, není v žádném případě pojat tak, že biskup či kněz bude vše organizovat a kontrolovat. Celé naše hledání je myšleno jako společná cesta všech pokřtěných či hledajících; na této cestě jsme si před Bohem všichni rovni. Společně s papežem Františkem proto povzbuzuji a volám k aktivitě každého, komu není budoucnost naší církve lhostejná.
Čtvrtým bodem je, že nás všechny naléhavě vyzývám, abychom se za požehnání pro toto společné hledání ve Vašich farnostech, v naší diecézi i v celé katolické církvi intenzivně modlili. Jak zdůraznil papež František minulou neděli, Duch svatý je důležitým aktérem celého synodálního putování a bez něho synoda neexistuje. Vyzývám Vás proto k modlitbám osobním, ve společenstvích i v komunitách. Také stanovím, aby každou neděli byla jádrem úkonu kajícnosti na začátku všech bohoslužeb v naší diecézi modlitba za synodální proces, která nás bude spojovat se sestrami a bratřími na celém světě. Nastoupit synodální cestu se může podařit pouze tehdy, jestliže se i napříč různými názory budeme snažit v modlitbě o vzájemnou důvěru a vzájemné naslouchání.
Sestry a bratři, tímto listem nechci podávat vyčerpávající informace o celém našem synodálním putování, ty najdete na webových stránkách naší diecéze v oddíle speciálně věnovaném tomuto procesu. Odpovědět na Vaše konkrétní dotazy budou připraveni i naši koordinátoři Jana Černíková a Jindřich Fencl.
Smyslem mého listu je nadchnout Vás pro dobrodružnou cestu za Bohem, na kterou nás papež František všechny zve . A zvu Vás i já, Váš biskup. Na tuto společnou cestu s Vámi se těším a nám všem k tomu žehnám.
Váš biskup Tomáš
