Křehké a tajemné skleněné koule se stopou barevných pigmentů roky ležely ve společnosti betlémské chýše v krabici pod oltářem kostela sv. Jana Křtitele v Úterý. Chýši jsme my, úterští farníci, pravidelně před Vánoci vytahovali a instalovali na postranní oltář, k čemu by ale mohly být dobré koule, to pro nás zůstávalo po léta záhadou.
Prvním důležitým počinem v rámci odhalování tohoto tajemství se ukázalo rozhodnutí Tomáše Kaisera vzdát hold úterskému rodákovi Karlu Kašparu Reitenbergerovi, významnému opatovi tepelského kláštera a zakladateli Mariánských Lázní. Rozhodl se přeložit knihu Benedikta Brandla Prölat Karl Reitenberger, Abt von Stift Tepl und Gründer der Kurstadt Marienbad. Překlad vyšel v roce 2014 v edici VENKOVSKÉ BAROKO ve spolupráci MAS Náš region a Úterského občanského sdružení Bart. Jednotlivé kapitoly knihy obsahují opatův životopis, jeho vřelý vztah k rodnému městečku Úterý, jsou zde popsány složité peripetie vzniku Mariánských Lázní, jeho působení v roli opata tepelského kláštera, a nakonec i závěr života v rakouském klášteře Wilten. Z textu vysvítá povaha opata Reitenbergera jako člověka srdečného a také velmi štědrého, a to zvláště vůči městečku Úterý. Čtenář s úžasem pročítá záznamy z dobové farní kroniky, kde jsou popisovány stovky darů, které opat zasílal do svého rodiště ze svého vyhnanství. Mezi mnoha jinými se dozvídáme: „V roce 1844 daroval odstoupivší opat K. R. úterskému kostelu následující klenoty a paramenta: jeden pozlacený a jeden černý dřevěný kříž, dále jeden hnědý s černým flórem, jeden modrý a jeden červený, dva pobronzované dřevěné svícny, 60 skleněných koulí se stejným počtem zátek,“ atd, atd...
Kromě koulí se podařilo určit ještě řadu dalších darů, které se v kostele zachovaly a zrodil se tak nápad uspořádat v kostele výstavu těchto předmětů u příležitosti 240. výročí opatova narození. Výstava se krátce konala v roce 2019 a měli jsme štěstí, že na ní dorazili manželé Koderovi. Ty mimo jiné zaujaly i vystavené koule, u kterých jsme nikdo neměli tušení, k čemu se mohly používat. Pan Pavel Kodera, který působí v Centru stavitelského dědictví Národního technického muzea v Plasích, se pustil do bádání a o pár dní později nám sdělil, co se mu podařilo vypátrat. Zjistil, že se jedná o takzvané „ševcovské koule“, které se v minulosti plnily vodou a v kombinaci se svíčkou se používaly k osvětlování při jemné soustředěné práci. A dále se používali se při světelné výzdobě oltářů nebo Božích hrobů. Tato tradice je místy dosud živá v Bavorsku, kde se často jedná o velmi náročné světelné a barevné instalace.
V následujícím roce jsme postavili náš první Boží hrob se skleněnými koulemi, i když podstatně prostším způsobem, než u našich německých sousedů. A stejně tak pokračujeme každé Velikonoce.Do koulí lijeme čistou vodu, ale i vodu s barevnými pigmenty. Protože v koulích bylo možné vypozorovat původní usazeniny červeného až modrého pigmentu, snažíme se dodržovat tuto barevnost, která zde zřejmě bývala zvykem. Když na Velký pátek večer postavíte koule před rozsvícené svíčky, rozzáří setajuplným světlem. Pak už jen stačí si sednout a v přítomnosti Nejsvětější Svátosti a tichu Božího hrobu pozorovat, jak přichází tma a koule září stále silněji.
