Biskup Tomáš Holub o službě katechisty: „Církev je povolána jít společně“

Jak byste stručně vysvětlil, co znamená „ustanovený katechista“ a jaká je hlavní náplň této služby? 

Katechista či katechistka je nová služba, kterou ustanovil pro celou církev papež František a pro Českou zemi ji potvrdila Česká biskupská konference. 
Je to služba muže či ženy, kteří se připravili studiem a duchovním doprovázením k tomu, aby v různých oblastech života církve sloužili druhým lidem – a to ve jménu celé církve a především ve jménu biskupa. Jedná se o celoživotní službu ve jménu církve, ke které povolává a ustanovuje biskup. 

V čem se liší běžně používané označení katecheta/katechetka (např. vyučující náboženství) od nověji ustanovené služby katechisty? 

Toto rozlišení je, myslím, naprosto zásadní, protože katecheta či katechetka jsou lidé, kteří se věnují vyučování náboženství – odtud také vznikl tento název. 
Kdežto katechistka či katechista jsou lidé, kteří mohou být pověřeni jménem biskupa k různým službám – ať už je to služba bohoslužby slova, doprovázení nemocných, práce s mládeží, příprava snoubenců a další. Může to být velmi různorodé. Zásadní je, že tato služba je celoživotní a že je vykonávána jménem biskupa. To u katechetů a katechetek není. 

Od kdy církev tuto službu zná a jak se liší od dosavadní praxe v našich farnostech? Co vedlo k jejímu znovuobjevení a zavádění v posledních letech? 

Jsem přesvědčen, že je to plod synodálního vnímání Církve, tedy způsobu, ve kterém se všichni lidé v církvi vzájemně povzbuzují a církev je putujícím lidem Božím. Není to klerikální pyramida, kde všechno dělají jen kněží, biskupové či jáhnové. 
Je tedy snaha, aby jménem církve, s jejím pověřením a podporováni modlitbou církve mohli v různých oblastech působit muži i ženy, kteří nejsou vysvěceni ani nežijí zasvěceným životem v řeholi. A přesto to, co konají, dělají skutečně nejen svým jménem, ale jménem celé Církve. 
Tuto službu zavedl papež František dokumentem Antiquum ministerium ze dne 10. května 2021. Česká biskupská konference stanovila konkrétní podmínky pro tuto službu v českých a moravských diecézích směrnicí o službě katechisty ze dne 1. ledna 2024. 

Co Vás vedlo k tomu, abyste službu katechisty v plzeňské diecézi zavedl a konkrétně ustanovil Petru Pospíšilovou 1. září 2025? 

Měl jsem obrovskou radost, že právě služba katechistky či katechisty je jedním z viditelných znamení synodálního chápání Církve – tedy Církve, která jde společně a která se nerozděluje na ty, kteří jsou klerici, a ty, kteří jsou „jenom“ laici. 
To byl hlavní důvod, proč jsem tuto službu nabídl těm, kteří žijí v naší diecézi. Přihlásili se zájemci a zájemkyně, s nimiž jsem se setkal. Dále jsme věci probírali a z těchto zájemců a zájemkyň vykrystalizova v první fázi dvě jména žen, které splňovaly jednu zásadní podmínku – že již měly téměř ukončené teologické vzdělání, které je nezbytné. První ho dokončila paní Petra Pospíšilová, proto se stala první ustanovenou k této službě. Další budou následovat. 

Existuje například kategoriální a teritoriální vymezení – můžete vysvětlit, v čem se liší a jak to bude vypadat konkrétně v případě Petry Pospíšilové? 

To, kde katechistka či katechista může působit, je rozhodnutí biskupa. Samozřejmě je možné, aby působila jen v diecézi, kterou má biskup na starosti – tedy já nemohu poslat katechistku například do Prahy. V naší plzeňské diecézi mohu rozhodnout, kde a s kým bude dotyčný či dotyčná působit. 
U Petry Pospíšilové jsem se dohodl s vikářem, že to bude na Karlovarsku, tedy v karlovarském vikariátu. A především ve farnosti, kde je Petra Pospíšilová doma, a to je farnost Stará Role. Takto je to vymezeno konkrétně. Ale protože je to služba přímo podřízená biskupovi, je vždy na jeho rozhodnutí, kde v diecézi bude možné působit. 

Jak nastavení odpovědnosti a vedení vypadá v praxi? Kdo koordinuje její službu a komu se zodpovídá? 

Je to vždy přímo pod biskupem, stejně jako u kněží a jáhnů, a biskup rozhoduje, kdo bude tuto službu provázet. V tomto konkrétním případě je to, jak jsem již řekl, vikář, potažmo farář na Karlovarsku. Je tam ale ještě jedna důležitá osoba – člověk, který duchovně doprovází a je zodpovědný za duchovní vedení katechistky. V tomto případě jsem k těmto dvěma, vikáři a faráři, přiřadil ještě paní magistru Hanu Oravcovou, která Petru Pospíšilovou doprovází. 

Jaké osobní, duchovní a odborné předpoklady má mít člověk, který by mohl být ustanoven do služby katechisty? Je požadována konkrétní formace, slib či mandát na určitou dobu? 

Podmínky pro Českou republiku jsou stanoveny rozhodnutím České biskupské konference o zavedení služby katechisty či katechistky. Patří mezi ně teologické vzdělání, věk minimálně 30 let, praxe alespoň 10 let v pastorační činnosti, duchovní doprovázení, morální bezúhonnost a další podmínky, které směrnice uvádí. 

Máte kromě oficiálních požadavků na katechistu i nějaká další vlastní kritéria či očekávání, která považujete při výběru kandidáta za rozhodující? 

Tato služba zásadně posouvá pozvání laiků ke službě. Není to totiž již pouze služba v Církvi, ale celoživotní povolání ke službě jménem Církve. Proto to není ani tak o osobních kritériích, ale o připravenosti k dialogu a ochotě sloužit. To jsou, myslím, základní věci. Protože jde o muže či ženu ustanovené přímo biskupem v jeho zodpovědnosti, snažil jsem se s kandidátkami a kandidáty setkávat a v tom budu samozřejmě i pokračovat nadále. Takto se vytváří osobní vztah, na jehož základě mohu s čistým svědomím říci celému společenství místní Církve, že jsem přesvědčen, že tento muž či tato žena budou opravdu přínosem a obohacením života víry. Není to tedy otázka osobních kritérií, ale vnitřního přesvědčení, že daný člověk je skutečně vhodný a že tato služba je odpovědí na Boží volání. 

Patří do této služby vedení bohoslužby slova? Jaké další liturgické či pastorační úkony může – a naopak nemůže – katechista vykonávat? 

Samozřejmě, že katechistka či katechista nemůže konat věci, které jsou vázány na jáhenské či kněžské svěcení – především slavení eucharistie nebo svátost smíření. Ostatní věci jsou otevřeny, stejně jako tomu bylo u akolytů. Znovu zdůrazňuji, že zásadní rozdíl je v tom, že tato služba není krátkodobá, je konána jménem Církve a je přímo vázána na biskupa. 

V čem podle Vás spočívá přínos toho, že bohoslužbu slova či další související služby povede žena? Jaké obohacení to může přinést farnostem a lidem na Karlovarsku? 

Jsem přesvědčen, že to ukazuje pestrost a otevírá náruč. Podporuje to také vnímání, že jsme Církev, do které patří úplně všichni a všichni jsou povoláni, aby v této Církvi přijímali odpovědnost. Odpovědnost není vázána na svěcení, ale na všeobecné kněžství, které každý z nás přijímá skrze křest. Spojení všeobecného kněžství s konkrétním pověřením je, myslím, zásadní, protože nám dává možnost vyvarovat se toho, abychom byli klerikální Církví. 

Vnímáte, že tento krok může být povzbuzením pro ženy k převzetí odpovědnosti v církvi? Je podle Vás žádoucí, aby ženy zastávaly tyto pozice častěji – a proč? 

Nemyslím si, že je to otázka pouze pro ženy – týká se to jak mužů, tak žen, tedy laiků obecně. Samozřejmě, že – jak o tom mluvil papež František – tato služba je určena oběma. Papež tím zdůrazňuje, že zodpovědnost a služba v Církvi nejsou vyhrazeny jen klerikům, ale že i laici, muži i ženy, mají v této oblasti své nezastupitelné místo. Ostatně papež František už prakticky svěřil ženám i mužům laikům velmi závažné úkoly v řízení církve. Domnívám se proto, že toto znamení je důležité i pro naši diecézi a pro celou Českou republiku. 

Podle čeho poznáme, že se služba katechisty na Karlovarsku osvědčila? Jaké plody byste si přál vidět? 

Moc bych si přál, aby tato služba přispěla k radosti z víry prožívané v pestrém a živém společenství, ke zkušenosti, že se v naší Církvi neredukuje prožívání víry na jednostranný klerikální servis nebo soukromou osobní zbožnost. 
Pokud by k tomuto Petra byla schopná přispět, budu mít obrovskou radost a budu vnímat, že je to skutečně požehnané. 

Co byste vzkázal lidem na Karlovarsku – věřícím i těm, kdo hledají –, kteří se s katechistou setkají poprvé? 

Moc bych si přál, aby to bylo setkání s člověkem, který je věřící, má zájem o druhé a chce jim nabídnout pomocnou ruku a společně s nimi hledat cestu, která je spojena s Hospodinem a jeho blízkostí. 
Pokud by se to podařilo, myslím, že se otevírá pojetí církve takové, jak ji chtěl mít Kristus – Církve pro všechny, vnímavé k lidským potřebám i složitostem života.