V této sekci můžete najít překlady dokumentů související se vznikem plzeňské diecéze v r. 1993, jmenováním Mons. Františka Radkovského prvním biskupem plzeňským a ustanovením blahoslaveného Hroznaty patronem plzeňské diecéze.
Jan Pavel II., biskup sloužící Božím služebníkům k trvalé památce
Z povinnosti služby nejvyššího pastýře Církve, majíce starost o duchovní dobro a vedení křesťanů považujeme za vhodné přijmout úsudek ctihodných bratří Miloslava Vlka, arcibiskupa pražského, Antonína Lišky, biskupa budějovického a Josefa koukla biskupa litoměřického, kteří po vyslechnutí České biskupské konference naléhavě požadovali od Apoštolského stolce, aby z různých částí jim svěřených a vymezených církevních území byla zřízena nová diecéze. Proto z naší nejvyšší apoštolské moci po zvážení úsudku ctihodného bratra Jana Coppy, titulárního arcibiskupa sertenského a apoštolského nuncia v České republice, oddělujeme od arcidiecéze pražské vikariáty: Plzeň, Plzeň – sever, Rokycany, Rakovník, Tachov, Cheb, Sokolov, Karlovy Vary; od diecéze budějovické vikariáty: Domažlice, Nepomuk, Klatovy; od diecéze litoměřické vikariáty Žatec a Chomutov.(*)
A z těchto území zakládáme novou diecézi, zvanou PLZEŇSKÁ, kterou podřizujeme metropolitnímu stolci pražskému a pod pravomoc Kongregace pro biskupy. Ustanovujeme sídlo nové diecéze v městě Plzni a tamní farní kostel, zasvěcený Bohu ke cti svatého Bartoloměje povyšujeme k hodnosti a důstojnosti katedrálního kostela a jemu udělujeme insignie, privilegia a pocty, kterých požívají ostatní katedrální kostely v katolickém světě. Nařizujeme, aby Pastýř ustavené diecéze přijal účinnou pomoc ke své službě v řízení diecéze a aby co nejdříve podle norem obecného práva ustanovil sbor poradců (Collegium Consultorum). Nařizujeme podle Kán. 122 (**), aby hmotné zabezpečení (biskupská menza) této diecéze sestávalo z výnosů kurie, z darů věřících a z příslušného podílu, který ji připadne po rozdělení majetku, jenž dosud patřil k hmotnému zabezpečení pražské, budějovické a litoměřické diecéze. Tyto majetkové požitky se nazývají lidově Mitry (Mitrae). Pokud se jedná o zřízení diecézního semináře a o výchovu kandidátů svěcení, ať se dodržují nařízení obecného práva se zřetelem na předpisy a pravidla Kongregace pro katolickou výchovu. Co se týká řízení nové diecéze, správy majetku, volby administrátora diecéze během uvolnění úřadu diecézního biskupa, práv a povinností věřících a jiných věcí, které předpisují posvátné kánony, ať jsou tyto pečlivě dodržovány. Jakmile bude založení plzeňské diecéze provedeno, ať jsou kněží považováni za připsané oné diecézi, na jejímž území mají církevní úřad; ostatní pak kněží a seminaristé ať zůstanou včleněni nebo budou považováni za připsané oné diecézi na jejímž území mají trvalý pobyt. Všechny listiny, které se týkají nově založené diecéze, jejích kleriků, věřících případně též majetku, ať jsou řádně předány plzeňské kurii od kurie pražské, budějovické a litoměřické. Co jsme nařídili, svěřujeme k provedení našemu shora zmíněnému ctihodnému bratru Janu Coppovi a udělujeme mu nezbytné a potřebné zplnomocnění současně z právem zmocnit kteréhokoliv církevního hodnostáře, aby to vykonal. Ukládáme povinnost odeslat Kongregaci pro biskupy autentickou zprávu o provedení této záležitosti. Konečně chceme, aby tomuto našemu listu nic nestálo v cestě a aby platil trvale nyní i v budoucnosti. Dáno v Římě u Svatého Petra dne 31. května L. P. 1993, v patnáctém roce našeho pontifikátu.
Podepsaní:
Angelus Card. Sodano m. p.
Secretarius Status
Bernardinus Card. Gantin m. p.
Praefectus Congr. pro Episcopis
Franciscus Chiaurri m. p.,
Proton. Apost.
Archangelus Moscone m. p.,
Proton Apost. s. n.
*) Pozn. překladatele listiny: u některých vikariátu se jedná pouze o části či dokonce jen o některé farnosti z těchto vikariátů.
(**)Kán. 122 Jestliže se veřejná právnická osoba rozdělí buď tak, že její část se připojí k jiné právnické osobě nebo tak, že se z oddělené části vytvoří nová právnická osoba, je církevní představený, jemuž rozdělení přísluší povinen postarat se sám nebo prostřednictvím vykonavatele, především při dodržení vůle zakladatelů i dárců a při zachování získaných práv a schválených stanov o následující:
1. aby společný dělitelný majetek a dělitelný majetková práva, jakož i dluhy a jiné závazky byly rozděleny mezi právnické osoby, o něž se jedná, s náležitou úměrností vycházející ze spravedlnosti a dobra, s přihlédnutím ke všem okolnostem a potřebám obou;
2. aby užitky a výnosy z nedělitelného společného majetku připadly oběma právnickým osobám stejně tak i závazky z tohoto majetku, rovněž při zachování náležité úměrnosti vycházející ze spravedlnosti a dobra.
Jan Pavel II.,
dosud titulárnímu biskupovi z Aggaru a světícímu biskupovi pražskému, ustanovenému do čela plzeňské církevní obce posílá pozdrav a apoštolské požehnání. Svou zvláštní péči pastýře celého Pánova stáda věnujeme nyní plzeňské církevní obci, aby tato když se vydává na novou cestu, v budoucnosti co nejlépe vzkvétala a rovněž lidi tam žijící v plnosti oslovovala. Aby tohoto bylo dosaženo, dospěli jsme k závěru, že je třeba poslat pastýře přičinlivého a zkušeného ve vedení věřících. K tobě, ctihodný bratře, který jsi vynaložil nemalé úsilí při své apoštolské práci jakožto pražský světící biskup, jsme obrátili svou pozornost a zdál ses nám vhodným k tomu, aby ses ujal tohoto církevního společenství a abys ho účinně řídil. Proto z titulu své apoštolské autority tě zbavujeme dřívějších závazků a ustanovujeme tě biskupem plzeňským, včetně všech práv a povinností, které se podle předpisů posvátných kánonů týkají tvého postavení a stavu. Není třeba, abys opakoval vyznání víry, přece však je nezbytné, abys zopakoval přísahu věrnosti nám a našim nástupcům podle předepsané formule, kterou podepsanou a opatřenou pečetí pošli kongregaci pro biskupy. O své volbě uvědom klérus i věřící lid, které všechny vybízíme, aby co nejusilovněji budovali společenství, jež má stále prospívat. Zbývá tedy, ctihodný bratře, abys stejně jako sis dříve hleděl apoštolské služby, přijal od nynějška s obnoveným úsilím do své péče toto nově vzniklé církevní společenství a ukazoval s láskou cesty Evangelia i zářivou podobu Krista. Dáno v Římě, u sv. Petra, dne 31. května, L: P. 1993 v patnáctém roce našeho pontifikátu.
Podepsaní:
Joannes Paulus P. P. II.
Marcellus Rossetti, Protonot. Apost.
Jan Pavel II.
na trvalou památku
Příkladem a přímluvou mučedníků, kteří (jak se uvádí v knize jevení svatého apoštola Jana – 12,11) zvítězili pro krev Beránkovu a slovem svého svědectví, roste a vzdělává se společenství křesťanů. A tak plzeňský (biskupský) stolec má právem jako živý základ blahoslaveného Hroznatu, mučedníka, jehož tělesné ostatky jsou zbožně uctívány v tepelském opatském kostele.
Proto vážený bratr František Radkovský, biskup plzeňský, po vyslechnutí všeobecného přání řádně dovršil volbu blahoslaveného Hroznaty za ochránce zmíněné diecéze a jejího zastánce u Boha, a také požádal, aby tato volba byla tímto Apoštolským stolcem potvrzena.
Já pak s největší radostí vycházím vstříc naléhavé prosbě tohoto váženého bratra, schvaluji rozhodnutí, které v této záležitosti z mého pověření učinila Kongregace pro bohoslužbu a dohled nad udělováním svátostí, a svou apoštolskou mocí natrvalo potvrzuji touto listinou, že blahoslavený mučedník Hroznata je patronem plzeňské diecéze a jejím přímluvcem u Boha, se všemi právy a liturgickými výsadami uvedenými v „Předpisech o ustanovení patronů“ a „Směrnicích o úpravě místních kalendářů a vlastních textů pro denní modlitbu církve a mešní liturgii (č.30)“.
Přeji si, aby tato listina byla svědomitě uchovávána, a to čeho se týká, aby se nyní i v budoucnu naplnilo, a aby tomu nic nestálo v cestě.
Dáno v Římě u svatého Petra, pečetěno prstenem Rybáře, devátého dne měsíce ledna roku 1997, v devatenáctém roce mého pontifikátu.
+ Kardinál Angelus Sodano
státní sekretář
